Pokus o přechod Západních Tater

Na téhle akci jsem se domluvil s Luďkem a Viktorem. Plán byl prostý: z Jalovce na hřeben a dále po červené hřebenovce. Buď by jsme skončili v Pyšném sedle nebo by jsme pokračovali až na Kasprov vrch. Celá akce tak na 3-4 dny. No dopadlo to nakonec jinak.

Ve čtvrtek 3.10. jsem koupil jízdenku do Liptovského Mikuláše, nějaké zásoby a kus lana, na jištění. Večer mě jel vlak ze Smiřic do HK už v 20:20, takže jsem pak čekal asi třičtvrtě hodiny na Luďka(sraz jsme si dali na půl desátou). O půle se dostavil na nádraží Luděk s plnou výstrojí a tak jsme si šli sednout do vlaku na Pardubice. Z Prahy měl do Pardubic přijet Laborec asi v 22:45, ale přijel asi o čtvrt hodiny později. Nastoupili jsme a rozlezli jsme se do kupé. To jsem si říkal, že aspoň nebudeme muset v LM čekat o čtvrt hodiny víc. V 5:52 měl vlak zastavovat v LM, ale v tu dobu byl ještě ve Vrútkách, a v 6:52 nám měl jet autobus do Jalovce. V 6:50 jsme zastavili na nádraží. Viktor aka Howadoor už na nás čekal na nástupišti. Nejdříve jsme běželi k autobusu, do kterého už nastupovali lidi. V Jalovci jsme vystoupili a už šlapali až k rozcestí žluté s červenou na kraji Jalovské doliny. Tam jsme se posilnili a Luděk ještě podotknul, že nesmíme nasadit hned ze začátku moc velký tempo. Tak jsme vyrazili dále po žluté Jalovskou dolinou. Tempo bylo opravdu svižné. V Bobrovecké dolině jsme potkali dva myslivce, kteří nám říkali, že na hřebeni je zima a mlha, vítr ne, ale ten přijde. Ale to nás neodradilo. Kousek před sedlem Pálenica jsem už měl dost svého batohu, asi jsem to přehnal s proviantem, radši jsem ho ani nikde nevážil.

V sedle Pálenica jsme nabrali vodu a snědli nějaké jídlo. A pokračovali jsme dále na Pálenicu 1752,6 m, Zuberec 1806 m a Brestovou 1902,6 m n.m. To už jsem docela zůstával pozadu. Pak jsme přešli sedlo Parichvost a pokračovali na Salatin 2047,5 m.n.m. Cestou jsem ani moc nefotil, protože jsme byli skoro pořád v mracích, ale občas vykouklo sluníčko.


Naše trojka. zleva: já, Viktor a Luděk.

Opravdu jen občas bylo něco vidět.

Na hřebenu bylo jinak kolem 10 cm sněhu. Kousek za Salatinem si se mnou Luděk vyměnil batoh a mě se šlo najednou krásně lehce. Pak nás čekala těžší část a to hřeben Skriniarky. Ten jsme taky bez problémů přešli, vystoupali na Spálené 2083,3 m.n.m.

Viktor stoupá na Spálenou (2083,3 m n.m.).

V sedle pod ním jsme viděli kamennou ohrádku, tak jsme se rozhodli na tomto místě utábořit. Postavili jsme stan, moc nefoukalo, ale stejně sebou tropiko házelo, že jsme ho museli dva držet. Vytáhl jsem potom čerstvě vyrobenou sněhovou lopatu, a okolo všech trubkových kolíků jsme naházeli a udusali sníh. Viktor vytáhl žďárák a my jsme zalezli do stanu. Dali jsme si fazole, navařili čaj, a okolo osmé zalehli.

Ráno ve čtyři jsem se probudil a venku fučel pěkný vítr. Vylezl jsem ven a vítr se do mě pěkně opřel, naštěstí kolíky okolo stanu držely dobře. Okolo sedmé jsme se probudili a ještě uvařili, čaj a něco pojedli. Pak jsme si zabalili věci, nejdřív Luděk a já se zády opíral o stěnu stanu, a pak jsme se vyměnili. Viktor už venku taky balil. Stan jsme zabalili do jedné koule a Luděk si ho vzal do batohu. Koukli jsme ještě, jestli po nás nic nezůstalo a vyrazili jsme na Pacholu 2166,6 m.n.m. Nejtěžší byl nástup, spára skoro nikde žádná a na kamenech namrzlý sníh. Ale o tři metry výš už to bylo v pohodě. Po nějaké době jsme byli na vrcholu. Foto se nekonalo, protože Viktorovi zamrzly baterky a já měl foťák v batohu. Počasí bylo od rána pořád stejné, tzn. pořádný vítr a ledová krupice, která bodala do očí, nebo se usazovala na brýlích. Sestoupili jsme, ale vzali jsme to více k jihu, takže jsme potom museli traverzovat po úbočí Pacholy až jsme uviděli 20 m od nás rozcestník v Baníkovském sedle. Po krátké debatě jsme se rozhodli, že sestoupíme po modré dolů. Sestup byl dlouhý, níž už padal mokrý sníh a u Jalovského potoka už spíše pršelo. Přešli jsme dvakrát Jalovský potok a dostali jsme se na kraj Jalovské doliny. A pak už stejnou cestou po žluté až do Jalovce. Hospoda nepremává, tak se usadíme v zastávce a hodinu strávíme čekáním na autobus, stíháme uvařit ještě čaj. Když jsme přijeli do LM a koupili si lístky na vlak, tak jsme se na necelé 2 hodiny zašili do hospody a dali pár piv.

O půl sedmé jsme už seděli ve vlaku. Vedli jsme hovory o horách a různě. Pak se objevil takový čilý děda s otázkou "Nemáte slivovici", tak jsme mu nabídli 80% líh, který sebou Viktor vzal na zahřátí. Děda nám zase přinesl na oplátku ukázat diplom, že běžel Košický maratón, tak mu pogratulujeme a Viktor ho fotí. V Suchdole n. Odrou Viktor vystupuje. My s Luďkem vystoupíme až v Pardubicích, a musíme tam 2,5 hodiny čekat na vlak do HK. No a kolem 6. hodiny jsem byl doma.

Nakonec se tedy plán celý nepovedl, ale stejně to stálo za to. Už jsme domluvený na zimním přechodu.



[ Na úvodní stránku ]   Horal Fanda - sepsáno 3.11. 2002