Přechod Veĺké Fatry

Výpravu na Veĺkou Fatru jsem si naplánoval už na začátku roku a ještě více mě nadchla, když jsem viděl její celý hřeben z Kozího chrbátu v Nízkých Tatrách. Někdy ke konci září se mi ozval přes e-mail Libor, jestli by mohl jet a vzít sebou kamarádku Lenku. Tak to byla výprava ve třech.

V pátek 24.10. sedám na vlak a jedu do Pardubic, kde tradičně čekám na Cassovii. Přijíždí kupodivu načas a já pokukuju po vagónu, kde sedí Lenka s Liborem. Libor na mě zavolá, tak hned vím, kam jít. Vlak je docela nacpaný. Cestou podřimuji, v Olomouci se dělá trochu místo a za Přerovem jsme v kupé sami. Před sedmou přijíždíme do Kraĺovan.

Sobota 25.10.: Čekáme na nádraží v hale než nám pojede autobus do Ĺubochně. Tam dorazíme před půl osmou ještě s jednou skupinkou z Čech. Rozhodují se, jestli mají jít přes Kopu po červené nebo po modré směrem na Rakytov. My jim rozhodování ulehčíme, protože jdeme po modré. Stoupáme listnatým lesem a nabíráme hezky výšku. Je docela zima na prsty, může být kolem nuly. Za hodinu jsme pod Kútnikovym kopcom (1064,2 m n.m.). Je odtud výhled na druhou část hřebene, Kopu a v dálce jsou vidět Nízké Tatry.


Pohled k JV na Vtáčník, Magurku, Šiprúň.

Kopa (1187,2 m n.m.).

Pokračujeme dále do sedla Poĺana, přes Červený grúň (1138,8 m n.m.), Magurku a na Maguru (1308,7 m n.m.). Mezitím se přihnala oblačnost a výhledy už nebyly.


Správná zimní atmosféra, vzadu Šiprúň.

Pod Magurou pokračujeme dále po červené a stoupáme do Nižného Šiprúnského sedla. Tudy vede pěkná cesta po které dojdeme do Vyšného sedla. Odtud vidíme nějakou boudu kousek pod námi. Podle mapy by to ale neměla být salaška o které mě psal Viktor. Výstoupáme až na Šiprúň, ale fučí tady pěkně studený vítr a rozhled v mlze žádný. Sestupujeme kus lesem a nacházíme starší boudu, ale zavřenou. Tak se drápeme zpět nahoru a jdeme k té, kterou jsme viděli poprvé. Nakonec je to přeci jen ta pravá salaš. Jsou tu už dva kluci slovenský, kteří pěkně topí a tak je uvnitř docela příjemně. Večer ubíhá v pohodě, nedaleko je pramen, tak ještě s Liborem skočím pro vodu. Večer si povídáme a docela brzo jdeme spát.

Neděle 26.10.: Ráno je stejné počasí jako předešlý den. V salaši je stejně jako venku, tak se najíme, zabalíme, rozloučíme se s kluky a jdeme dál.


Lenka a Libor u koliby pod Šiprúňem.

Jdeme přes Malou Smrekovici a přes vojenskou zotavovnu, kde na chvíli ztratíme značku a trošku se zdržíme. Dále pokračujeme kolem horského hotelu Smrekovica a stoupáme přírodní rezervací na Skalnou Alpu (1463,2 m n.m.). Cesta přes namrzlé kořeny je docela zábavná, ale jinak se jde dobře. Pod Rakytovem (1567 m n.m.) se rozhodneme, že ho budeme traverzovat po žluté, protože v té mlze nemá stejně cenu se tam drápat. Jdeme tedy po žluté do jižního Rakytovského sedla (1294,8 m n.m.).


Před jižním Rakytovským sedlem.

Odtud jdeme dále až do sedla Ploskej. Zbývá půl hodinky na Ploskou. Nahoře je vše omrzlé a fouká ledový vítr, tak se snese i kukla. Nezbytné vrcholové foto a jde se dále.


Na Ploské (1532,1 m n.m.).

Jelikož se nedaleko odtud nachází chata pod Borišovom, tak začínáme potkávat skupinky lidí, vesměs všechno Češi. My jdeme dále přes Chyšky a ještě za světla docházíme na salaš pod Suchým vrchom.Zatím tady je jen jeden kluk s holkou a jeden poustevník. Jelikož už byla brzy tma, tak se večer táhne. Vaříme si jídlo a posloucháme různý moudra. Všichni se vejdeme na postele. Kamna jsou pěkně rozpálený a tak je teplo celou noc.

Pondělí 27.10.: Ráno se chvilku čeká na mě než dobalím, rozloučíme se a pokračujeme dále kolem Suchého vrchu (1549,6 m n.m.).


Salaš pod Suchým vrchom.

Stále mlha, ale občas se zdá, že nahoře je modro.

Za půlhodinku vystoupáme na Ostredok (1592 m n.m.), nejvyšší vrchol Veĺké Fatry.


Lenka a Libor na Ostredku.

Já a mlha :o).

Teď už jen po hřebeni, skoro po rovině jdeme necelou hodinku na Křižnou (1574,3 m n.m.). Tady končí Veĺkofatranská magistrála a zde se také rozdělujeme. Ještě dopijeme zbytek medoviny, a rozloučíme se. Lenka s Liborem pokračují přes Veterný vrch a Zvolen do Donoval a na salaš pod Kečkou. Já pokračuji na Majerovu skálu.


Majerova skála (1283,2 m n.m.).

Jak sestupuji, tak se oblačnost začíná rozpouštět a objevuje se i Slunce. Cesta přes Majerovu skálu se dost klouže, všude listí a pod tím namrzlé kořeny a kameny. Z vršku je bezvadný výhled na hřeben Křižné, do Starých Hor a na Starohradské vrchy.


Hřeben Křižné.

Výhled na Starohradské vrchy.


Dole město Staré Hory.

Ještě jednou Starohradské vrchy.

Při sestupu potkávám skupinku lidiček, kteří se lopotí nahoru. To já už mám za sebou. Pohodovým tempem sestupuji do Starých Hor. Odtud mě jede za 10 minut autobus do Ružomberku.


Hřeben po kterém pokračuje červená do Donoval.

Vše hýří barvami a je teplo.

Z Ružomberku jedu do Žiliny, a po pár přestupech jsem v deset večer doma. Rozhodně se mě na Fatře líbilo a určitě ji zařadím do nějaké další výpravy. Také tam je docela dost cest, co by se nechaly projet na kole.


[ Na úvodní stránku ]   Horal Fanda - sepsáno 2.12. 2003