Cyklocesta z Itálie do Čech přes alpské průsmykyKdo by z outdooráků neznal Jendu. Už když jsem na jaře prohlížel jeho nabídku, tak mě zaujala jednosměrná cesta do Terstu a to jen za 300 Kč, včetně kola. A nebyl bych to já, kdybych nejel zpět na kole a to přes Dolomity a Rakouské Alpy. A rozhodně si nevybírat nějaké nízké průsmyky, když je okolo spousta dvoutisícových :o). Sobota 20.9.: Smržov - Olomouc - Terst; ujeto 31,1 km, průměr 18 km/h. Kluci mají docela dost zásob piva, tak mě dva kousky dávají. Přidávám se k nim a že se pojedeme podívat na maják. Tak tedy jo. K majáku je to asi 5 km a potom ještě kousek do kopce, ale prudkýho. Ale maják už není osvětlený, škoda. Chvíli sledujeme osvětlený Terst a potom jedeme zpět. Rozkládáme se na jednom molu u moře. Jsou tu jen dva rybáři. Tak někdy po druhé hodině usínáme za šplouchání moře. Neděle 21.9.: Terst - Sant Maria di Piave; ujeto 137,1 km, čas jízdy 7:30, prům. 18,2 km/h, max. rychl. 36 km/h. Dávám opět pauzu. Mám strašné sucho v puse, jestli to je od aut, nebo je tak suchý vzduch to nevím.Problém s navigací nastává ve městě Oderzo. Na mé mapě 1:600000 malé kolečko, ale ve skutečnosti velké město a já zde potřebuji odbočit. Zahnu trochu dále, tak se ptám jednoho Itala jak se dostanu na Sant Polo di Piave. Děda má zrovinka cestu kolem té správné křižovatky, tak se za ním jen držím a je po problému. U jednoho domu doplňuji ještě vodu a za vesnicí Sant Maria odbočuji na cestu za kukuřičným polem. Je tu sad, už očesaný, tak si na jeho vzdáleném konci připravím spaní. Od silnice sem není vidět a stromy mě kryjou. Ohřívám si konzervu, dělám čaj a zalézám do žďáráku. Pondělí 22.9.: S. Maria - S. Martino di Castr.; ujeto 108 km, čas jízdy 7:52, prům. 13,7 km/h, max. rychl. 49 km/h. Jedu dále přes Montebellunu a po celkem rušné silnici 348 na Feltre. Ve Feltre si vychutnám na lavičce u řeky delší pauzu, trošku osuším žďárák a spacák a láduju do sebe opět nějakou energii. Projedu a říkám si, že to vezmu po vedlejší, vidím tam takovou malou vesničku, jmenuje se Áune. To bude ono, žádný auta, pohoda. Na konci Feltre je ukazatel Passo d´Aune. Tak to moment, o žádným passu nebyla v mapě řeč! Ale co se dá dělat. Největší pastorek a už se ploužím nahoru. Za chvíli si můžu přeřadit i na těžší, tak to zase tak zle nevypadá, ale tahák to je pěkný. Asi po hodince dojíždím do vesnice, kde je konec stoupání. Doplňuji vodu, protože jsem skoro na suchu. Pak následuje krásný sjezd v odpoledním Slunci až do 400 m n.m. Jedu dále po silnici "50". Všude už vyčnívají skály, projíždím i pár tunelů. U přehrady na řece Brenta dávám Tatranku a fotím. Projíždím i pár malých městeček a za šera nacházím cestu k salaším, kde se vedle jedné rozložím. Mám tu vodu z hadice, závětří, prostě bezva komfort. Na to, že jsem skoro v 1000 m n.m. je docela dost teplo. Úterý 23.9.: S. Martino di Castr. - Arabba; ujeto 85,6 km, čas jízdy 7:16, prům. 11,8 km/h, max. rychl. 57 km/h. Záver stoupání, potom je asi půl kilometru rovinka skoro bez stoupání, závěrečných pár metrů a už stojím u cedule. Oblékám na sebe dres a větrovku, protože tu je docela zima. A potom pěkný sjezd do Predazza (1019 m n.m.). Je sychravo a teploměr u cesty ukazuje 10°C. V Moeně sedám pod střechou jedné haly a posilňuju se na další stoupání. Nejdříve stoupá silnice v pohodě, ale pak začínají serpentýny a 10% stoupání. Vzduch je vlhký, ze stromů padají kapky vody a já jedu jen v krátký Moiře a stejně se ze mě kouří, jak z parní lokomotivy. Celé stoupání si opravdu vychutnávám na nejlehčí převod 28:30 a ještě se mě to zdá málo. Vždy jedu kilometr, stavím a piju studenou vodu, vážně dobrý. Cesta vede většinou lesem, projíždím kolem většího hotelu a sjezdovek a pak následuje ještě pár zatáček a vystoupám na Passo Pordoi 2239 m n.m. Zima, vlhko, tady nahoře je 7°C. Tak se nezdržuji sjíždím trochu dolů pod dřevěný most, kde je trošku závětří a oblékám na sebe silný dres a větrovku. Do břicha ještě na zahřátí medovinu. A sjíždím asi 600 výškových metrů do Arabby, přičemž teplo mě zrovna není. Ve městě je spousta penzionů a hotelů. V tomhle vlhku a utahaný nejsem na nějaký bivak zvědavý a nestojím o chřipku, když mám domů ještě 600 km. Na informační tabuli si vybírám penzión a jedu k němu. Paní majitelky se ptám, jestli má volný pokoj. Říká, že ano a s kolem není taky žádný problém, dám si ho do sklepa. Jdu do pokoje, kde si udělám teplou polívku a čaj. Jsem docela vychladlý, tak rovnou zalézám do postele. Středa 24.9.: Arabba - Dölsach; ujeto 137,4 km, čas jízdy 8:29, prům. 16,2 km/h, max. rychl. 49,5 km/h. Čeká mě stoupání do dalšího sedla. Cestou předjíždím staršího cyklistu na 3x dražším kole než je mé. Stoupání netrvá dlouho a tak jsem za necelou hodinku na Passo Campolongo 1875 m n.m. Všude jsou ještě mraky a výhledy skoro žádné, ale aspoň neprší. Navlékám si větrovku a zimní rukavice a svištím si to po pěkné silnici dolů. Projíždím pěkné městečko Corvara in Badia. Po levé ruce mám masív Sella, ale v mracích. No, nejsem tu naposled. Dole prosvítá modrá obloha. Sjíždím přes St. Martin in Thum a všude tu kutají a dělají tunely pro novou silnici. Přijíždím před Bruneck a jedu chvíli po hlavní. Za chvíli je ovšem značka tunelu a vjezd cyklistům zakázán. Odbočuji tedy na St. Lorenzen, podle mapy to vypadá, že bych se mohl na hlavní napojit. Projíždím vesnicí, na konci odbočuji na Bruneck a sjíždím dolů. Smůla je, že hlavní podjíždím, takže do Brunecku musím stejně. Průjezd je v pohodě, tak jsem se trochu víc projel. Jedu po hlavní směrem na Toblach. Aut jezdí spousta, ale držím se u kraje a řidiči jsou docela ohleduplní, ne jako u nás. Většinou fouká západní vítr, ale teď jako na potvoru fouká od východu. Je 10°C a proti větru se mě nešlape moc dobře. Navíc do Toblachu je to rovina, ale mírně do kopce. V Toblachu se provoz zmenší a já se blížím do Rakouska. Na rakouské straně vítr utichá a já sjíždím skoro pořád z kopce. Na tachometru kolem 30 km/h a cesta pěkně odsejpá. Asi deset kilometrů před Lienzem záčíná poprchávat, ale po chvíli to přestává. V Lienzi jsem za šera. Nasazuji blikačky a projíždím městem. Na konci zatáčím směrem na Großglockner Hochalpenstraße. Začíná stoupání přes 10% a já se rozhlížím, kde si rozestelu. Dojíždím do Dölsachu a hned zkraje je zastávka autobusu pod velkým stromem a pod ním lavička. Jedu ještě dál, jestli nebude někde budka, ale není tak se vracím. Lavička je trošku znečištěná od ptáků, ale igelit to spraví. Dělám si jídlo, opřu kolo o lavičku, raději si beru i žďárák a ve spacáku hnedle usínám. Čtvrtek 25.9.: Dölsach - Hölbach; ujeto 68,3 km, čas jízdy 6:10, prům. 11,0 km/h, max. rychl. 64 km/h. Odtud cesta vedla z kopce a otvíraly se pěkné výhledy. Klesl jsem až do 800 m n.m. a jel po rovině. Před Heiligenblutem jsem se už odstrojoval, protože začalo být teplo a dal si svačinu. V Heiligenblutu se mi poštěstí udělat foto kostela s GG v pozadí. To při minulé cestě nebyl GG skoro vidět. Na křižovatce zatáčka a už na mě juká cedule 12% stoupání, které mě následujících zhruba 18 km čeká. Nejbližší obec je Fusch a. d. Großglocknerstraße. Řadím nejlehčí převod a sunu se nahoru. Asi po kilometru je po pravé straně parkoviště, kde nabírám z kohoutku pitnou vodu. Cestou proti mě sjíždějí dva silničáři, jinak na kolech nikdo. Jako by lidi s koncem léta zavřeli kola do garáží a skončili do dalšího léta s ježděním. Jedu stejným tempem a přestávku dávám na odpočívadle kousek před mýtnicí asi v 1700 m n.m. Je odtud super výhled na Großglockner. Za mýtnicí silnice trošku klesne až ke křižovatce. Vlevo se jede na vyhlídku k ledovci Pasterze, vpravo na Hochtor. Je odpoledne a zase tolik času zajíždět k ledovci nemám, navíc 700 m nahoru. Jedu tedy doprava. Okolo leží čersvý sníh. Vždy ujedu 500 m, potom se vydýchám a zase. S výškou pauzy přibývají. Ale to už vidím na tunel. Posledních pár stovek metrů a už není kam stoupat. Fotím vše okolo, a odchytnu jednoho Angličana, aby mě vyfotil. Říkám si, že se nemá cenu strojit, když sjedu na druhé straně jen 300 výškových metrů a budu zase 230 m stoupat. Projíždím tunelem a na druhé straně je ....... úplně bílo. Zrovna dojíždějí čtyři kluci, Němci, první opravdoví cykloturisté za celou cestu. Myšlenka, že to sjedu nalehko mě rychle opouští, jak se ze mě vytrácí teplo. Zastavuji a oblékám dres, větrovku, a čepici. Tady je údolí ve stínu a je odhadem trochu nad nulou. Sjíždím k jezeru Fuscher Lacke a stoupám k sedlu Fuscher Törl. Vyjíždím ze stínu a hned je tepleji. Nahoře v sedle je ještě pár motorkářů a několik aut, celkem liduprázdno. Je po šesté a já ještě fotím okolní vrcholky. Oblékám se pořádně do zimy a sjíždím dolů. Na tachometru mám pořád kolem 60 km/h, v zatáčkách si brzdy vždy máknou, jedno auto mě pouští, asi je zvědavý kolik z toho vytáhnu. U restaurace Piffkar v 1620 m n.m. jsem za necelých deset minut. Zde si naberu vodu a sjíždím až za mýtnici na místo Hölbach. Celé údolí je ve stínu a začíná být pěkná zima. Vařím si polívku na zahřátí a čaj a co nejrychleji zalézám do spacáku. Pátek 26.9.: Hölbach - Liezen; ujeto 153,8 km, čas jízdy 8:20, prům. 18,4 km/h, max. rychl. 52,5 km/h. Cesta vede pořád po rovině, nepříjemný jsou jen ty auta. Za šera nasazuji blikačku a dopředu světlo. Občas na mě někdo houkne, projíždím i pár tunelů a to co nejrychleji, a až před osmou dojíždím do Liezenu. Město to je velké, spousta věcí na vidění, ale já musím najít nocleh. Jedu až na konec města až do první vesnice, kde se schovávám v autobusové zastávce. Zakoupené pivo se hodí k párečkům, kilometrů najeto dost, tak jsem spokojený. Jen jsem ještě nespal na 30 cm široké lavici, ale taky se to dá. Sobota 27.9.: Liezen - Vyšší Brod; ujeto 178,3 km, čas jízdy 10:42, prům. 16,6 km/h, max. rychl. 61 km/h. Následuje bezva sjezd až do městečka Spital am Pyhrn. Zde fotím pěkný zámek. Odtud ještě nějakou dobu sjíždím a pak už střídám sjezdy trošku s kopečky. Přede mnou se rozkládá malé, ale hezké pohoří Sengsengebirge. Pokračuji na Windischgarsten. Provoz je docela rozumný, žádná auta skoro nejezdí. Projíždím kolem řeky Steyr, kousek před Kirchdorfem stíhám nakoupit a dávám si svačinu. Tady opouštím poslední vyšší kopce. Následuje cesta do Steyru a na Enns, což je nechutná část cesty. Tolik aut jsem neviděl ani na hlavním tahu na Liezen. Z Ennsu pokračuji na Pregarten a za ním se napojuji na silnici na Freistadt. Do Dolního Dvořiště přijíždím za tmy po osmé hodině. Nevím, kde spát, tak jedu do Vyššího Brodu, jestli po cestě neuvidím nějaký kemp. Od Vltavy se táhne pěkná zima. Tak dojedu až do Kempu pod hrází, kde nikdo není, jen pár lidí v chatkách. Správce nikde, tak se rozkládám pod střechou u bufetu. Neděle 28.9.: Vyšší Brod - Smržov; ujeto 78,1 km, čas jízdy 4:43, prům. 16,5 km/h, max. rychl. 57 km/h. V Budějovicích nacházím nádraží a přes Prahu se přesunuju vlakem do Hradce Králové. Zbytek cesty dojíždím kolmo. KONEC
|