Cyklocesta z Itálie do Čech přes alpské průsmyky

Kdo by z outdooráků neznal Jendu. Už když jsem na jaře prohlížel jeho nabídku, tak mě zaujala jednosměrná cesta do Terstu a to jen za 300 Kč, včetně kola. A nebyl bych to já, kdybych nejel zpět na kole a to přes Dolomity a Rakouské Alpy. A rozhodně si nevybírat nějaké nízké průsmyky, když je okolo spousta dvoutisícových :o).

Sobota 20.9.: Smržov - Olomouc - Terst; ujeto 31,1 km, průměr 18 km/h.
Ráno vstávám o půl šesté, nasnídám se a sedám na kolo. Táta jede taky do Hradce, tak mě dělá trochu závětří. Do HK dorážím s průměrem přes 25 km/h. Kupuji si jízdenku pro sebe i pro kolo a jdu do vlaku. Odjezd je v 7:01. O pět minut později se pořád nic neděje. Vlak odjíždí až v 7:15. Což vzhledem k tomu, že mám v PU jenom 10 minut času na přestup, nevypadá moc dobře. V Pardubicích vyběhnu z vlaku a už slyším rozhlas: "Vlak do České Třebové stojí na druhém nástupišti. Vlak je připraven k odjezdu." Opravdu zábava, sbíhám s kolem schody a zase vybíhám nahoru. Tomu říkám dobrá rozcvička. Ještě se nasoukám do vlaku, zavřu za sebou a už se jede. Opravdu na poslední chvíli. V České Třebové je situace už o dost klidnější, dokonce pár minut ve vlaku čekám, než se rozjede. V Olomouci nacházím místo odjezdu poměrně snadno podle dvou cykloturistů. S jedním se dávám do řeči a tak čas uteče. Asi 15 minut před odjezdem a autobus nikde. Šaman se jde tedy podívat a zjišťuje, že autobus stojí na hlavní ulici kousek od zastávky MHD. A už se čeká jenom na nás. Zatím jsme 4, tak ani kola nemusíme moc rozebírat, jen otočíme řidítka rovnoběžně. Každý si v autobuse sedne, kde chce a jedeme. Já jsem z Českých drah duševně vyčerpán :o) a tak spím celou cestu až do Brna. Tam se přidají další tři kluci a už uháníme na Znojmo a hraniční přechod Hatě. Zde projíždíme bez kontroly a já zase usínám. Za Vídní jsem čilý a sleduji kopečky a údolí. První zastávka je kolem osmé večer před Klagenfurtem. Zde vystupuje Šaman. My všichni jedeme dále do Terstu. Usínám a budím se kousek před Terstem. Shodujeme se všichni, že lepší bude vystoupit tady. Vykládáme kola a brašny, řidiči se s námi rozloučí a jsou pryč. Porovnám brašny a zbylou bagáž a přesunu se z krajnice na promenádu přímo u moře. Nad městem svítí maják a je docela teplo.


V noci na okraji Terstu.

Kluci mají docela dost zásob piva, tak mě dva kousky dávají. Přidávám se k nim a že se pojedeme podívat na maják. Tak tedy jo. K majáku je to asi 5 km a potom ještě kousek do kopce, ale prudkýho. Ale maják už není osvětlený, škoda. Chvíli sledujeme osvětlený Terst a potom jedeme zpět. Rozkládáme se na jednom molu u moře. Jsou tu jen dva rybáři. Tak někdy po druhé hodině usínáme za šplouchání moře.

Neděle 21.9.: Terst - Sant Maria di Piave; ujeto 137,1 km, čas jízdy 7:30, prům. 18,2 km/h, max. rychl. 36 km/h.
Ráno jsem chtěl vstát o půl sedmé, ale vůbec se mi nechce. V sedm začínají přicházet první lidi s lehátky a dekami. O půl osmé začnu balit a dělám si snídani. Rozloučím se s kluky, kteří pokračují do Chorvatska a přes Slovinsko domů. Já odjíždím po deváté hodině po hlavní silnici pryč z Terstu. Předjíždí mě pár silničářů, a když se dostanu do tempa, tak se mě podaří za jednoho se zavěsit. Paráda, cesta při 30 km/h ubíhá hned rychleji. Před cestou jsem si říkal, "jedeš sám, nikdo tě nekontroluje, musíš být na sebe tvrdý, žádný flákání. V osm vyjet 50 km, v jedenáct hodinka pauza, do tří jet dalších 50 km, hoďka pauza a potom už v klidu nějakých 30 km." Jedu z Terstu po silnici č. 14 na Monfalcone. O půl dvanáctý si dávám na jedné lavičce u benzínky jídlo a doplňuju vodu. Cesta je docela nudná, provoz ještě ujde. Pokračuji pořád po čtrnátce až do Portogruara a odtud po "53" přes Motta di Livence.


Svatá Pětice na jednom kostele v Motta d. L.(možná :o)).

Dávám opět pauzu. Mám strašné sucho v puse, jestli to je od aut, nebo je tak suchý vzduch to nevím.Problém s navigací nastává ve městě Oderzo. Na mé mapě 1:600000 malé kolečko, ale ve skutečnosti velké město a já zde potřebuji odbočit. Zahnu trochu dále, tak se ptám jednoho Itala jak se dostanu na Sant Polo di Piave. Děda má zrovinka cestu kolem té správné křižovatky, tak se za ním jen držím a je po problému. U jednoho domu doplňuji ještě vodu a za vesnicí Sant Maria odbočuji na cestu za kukuřičným polem. Je tu sad, už očesaný, tak si na jeho vzdáleném konci připravím spaní. Od silnice sem není vidět a stromy mě kryjou. Ohřívám si konzervu, dělám čaj a zalézám do žďáráku.


Sad - můj první nocleh.

Pondělí 22.9.: S. Maria - S. Martino di Castr.; ujeto 108 km, čas jízdy 7:52, prům. 13,7 km/h, max. rychl. 49 km/h.
Ráno vstávám po sedmé, nesnídám a jedu na Nervesa di Battáglia. V dálce se vynořuje na obzoru šedivá hradba. Nejsou to mraky, ale začátek hor. Na odpočívadle pro kamiony si dávám snídani.


V dálce jsou tušit hory.

Jedu dále přes Montebellunu a po celkem rušné silnici 348 na Feltre.


Kostel v Montebelluně.?

Ve Feltre si vychutnám na lavičce u řeky delší pauzu, trošku osuším žďárák a spacák a láduju do sebe opět nějakou energii. Projedu a říkám si, že to vezmu po vedlejší, vidím tam takovou malou vesničku, jmenuje se Áune. To bude ono, žádný auta, pohoda. Na konci Feltre je ukazatel Passo d´Aune. Tak to moment, o žádným passu nebyla v mapě řeč! Ale co se dá dělat. Největší pastorek a už se ploužím nahoru. Za chvíli si můžu přeřadit i na těžší, tak to zase tak zle nevypadá, ale tahák to je pěkný. Asi po hodince dojíždím do vesnice, kde je konec stoupání. Doplňuji vodu, protože jsem skoro na suchu.


Passo CROCE D´AUNE - 1011 m n.m.

Pak následuje krásný sjezd v odpoledním Slunci až do 400 m n.m. Jedu dále po silnici "50". Všude už vyčnívají skály, projíždím i pár tunelů. U přehrady na řece Brenta dávám Tatranku a fotím.


Už jsem v Dolomitech.
Přehrada na Brentě.

Projíždím i pár malých městeček a za šera nacházím cestu k salaším, kde se vedle jedné rozložím. Mám tu vodu z hadice, závětří, prostě bezva komfort. Na to, že jsem skoro v 1000 m n.m. je docela dost teplo.

Úterý 23.9.: S. Martino di Castr. - Arabba; ujeto 85,6 km, čas jízdy 7:16, prům. 11,8 km/h, max. rychl. 57 km/h.
Ráno se nasnídám a mám skoro zabaleno, když přicházejí dva Italové. Má přítomnost jim ale nevadí, zvláště když vidí, že po mě nic nezůstalo. Jeden se dává se mnou do řeči, ale německy. Ještě tam chvíli řeší něco ohledně dřeva a odcházejí. Já jedu chvíli po nich. Obloha je zamračená, ale neprší. Pomalu stoupám na Passo Rolle (1984 m n.m.).


Ještě 2 km a jsem na passu.

Záver stoupání, potom je asi půl kilometru rovinka skoro bez stoupání, závěrečných pár metrů a už stojím u cedule. Oblékám na sebe dres a větrovku, protože tu je docela zima. A potom pěkný sjezd do Predazza (1019 m n.m.).


Passo Rolle 1984 m n.m.

Je sychravo a teploměr u cesty ukazuje 10°C. V Moeně sedám pod střechou jedné haly a posilňuju se na další stoupání. Nejdříve stoupá silnice v pohodě, ale pak začínají serpentýny a 10% stoupání. Vzduch je vlhký, ze stromů padají kapky vody a já jedu jen v krátký Moiře a stejně se ze mě kouří, jak z parní lokomotivy. Celé stoupání si opravdu vychutnávám na nejlehčí převod 28:30 a ještě se mě to zdá málo. Vždy jedu kilometr, stavím a piju studenou vodu, vážně dobrý. Cesta vede většinou lesem, projíždím kolem většího hotelu a sjezdovek a pak následuje ještě pár zatáček a vystoupám na Passo Pordoi 2239 m n.m. Zima, vlhko, tady nahoře je 7°C. Tak se nezdržuji sjíždím trochu dolů pod dřevěný most, kde je trošku závětří a oblékám na sebe silný dres a větrovku. Do břicha ještě na zahřátí medovinu.


Passo Pordoi 2239 m n.m.

A sjíždím asi 600 výškových metrů do Arabby, přičemž teplo mě zrovna není. Ve městě je spousta penzionů a hotelů. V tomhle vlhku a utahaný nejsem na nějaký bivak zvědavý a nestojím o chřipku, když mám domů ještě 600 km. Na informační tabuli si vybírám penzión a jedu k němu. Paní majitelky se ptám, jestli má volný pokoj. Říká, že ano a s kolem není taky žádný problém, dám si ho do sklepa. Jdu do pokoje, kde si udělám teplou polívku a čaj. Jsem docela vychladlý, tak rovnou zalézám do postele.

Středa 24.9.: Arabba - Dölsach; ujeto 137,4 km, čas jízdy 8:29, prům. 16,2 km/h, max. rychl. 49,5 km/h.
Ráno vstávám před sedmou, dávám si sprchu, zabalím věci a jdu se do jídelny nasnídat. Dosnídám, zaplatím 20 euro, loučím se a jedu dále. Původně jsem měl v plánu jet ještě přes Passo Falzarego, a jet přes Cortinu d´Ampezzo, ale nějak se mi do toho nechce a upravuju plán.


Penzión Cesa Mesdi. Doporučuji.

Čeká mě stoupání do dalšího sedla. Cestou předjíždím staršího cyklistu na 3x dražším kole než je mé. Stoupání netrvá dlouho a tak jsem za necelou hodinku na Passo Campolongo 1875 m n.m. Všude jsou ještě mraky a výhledy skoro žádné, ale aspoň neprší.


Výhledy se moc nekonají.
Passo Campolongo 1875 m n.m.

Navlékám si větrovku a zimní rukavice a svištím si to po pěkné silnici dolů. Projíždím pěkné městečko Corvara in Badia. Po levé ruce mám masív Sella, ale v mracích. No, nejsem tu naposled.


Dole Corvara in Badia a hora Puezspitze 2913 m n.m.

Dole prosvítá modrá obloha. Sjíždím přes St. Martin in Thum a všude tu kutají a dělají tunely pro novou silnici. Přijíždím před Bruneck a jedu chvíli po hlavní. Za chvíli je ovšem značka tunelu a vjezd cyklistům zakázán. Odbočuji tedy na St. Lorenzen, podle mapy to vypadá, že bych se mohl na hlavní napojit. Projíždím vesnicí, na konci odbočuji na Bruneck a sjíždím dolů. Smůla je, že hlavní podjíždím, takže do Brunecku musím stejně. Průjezd je v pohodě, tak jsem se trochu víc projel. Jedu po hlavní směrem na Toblach. Aut jezdí spousta, ale držím se u kraje a řidiči jsou docela ohleduplní, ne jako u nás. Většinou fouká západní vítr, ale teď jako na potvoru fouká od východu. Je 10°C a proti větru se mě nešlape moc dobře. Navíc do Toblachu je to rovina, ale mírně do kopce. V Toblachu se provoz zmenší a já se blížím do Rakouska.


Haunold 2965 m n.m. u Toblachu.

Na rakouské straně vítr utichá a já sjíždím skoro pořád z kopce. Na tachometru kolem 30 km/h a cesta pěkně odsejpá. Asi deset kilometrů před Lienzem záčíná poprchávat, ale po chvíli to přestává. V Lienzi jsem za šera. Nasazuji blikačky a projíždím městem. Na konci zatáčím směrem na Großglockner Hochalpenstraße. Začíná stoupání přes 10% a já se rozhlížím, kde si rozestelu. Dojíždím do Dölsachu a hned zkraje je zastávka autobusu pod velkým stromem a pod ním lavička. Jedu ještě dál, jestli nebude někde budka, ale není tak se vracím. Lavička je trošku znečištěná od ptáků, ale igelit to spraví. Dělám si jídlo, opřu kolo o lavičku, raději si beru i žďárák a ve spacáku hnedle usínám.

Čtvrtek 25.9.: Dölsach - Hölbach; ujeto 68,3 km, čas jízdy 6:10, prům. 11,0 km/h, max. rychl. 64 km/h.
Ač jsem si říkal, že ráno vstanu v šest, tak se mě vůbec nechtělo a vykoukl jsem v sedm. Nějací dva kluci opodál čekali na autobus, tak jsem si uklidil lůžko a nasnídal se. Cesta dále pokračovala do kopce až do sedla Iselsberg 1204 m n.m..


Iselsbergpaß 1204 m n.m.

Odtud cesta vedla z kopce a otvíraly se pěkné výhledy. Klesl jsem až do 800 m n.m. a jel po rovině. Před Heiligenblutem jsem se už odstrojoval, protože začalo být teplo a dal si svačinu.


Před Heiligenblutem, v dáli vykukuje Großglockner.


Tak na tenhle kopec se musím vydrápat.
Ještě jednou Großglockner 3798 m n.m.

V Heiligenblutu se mi poštěstí udělat foto kostela s GG v pozadí. To při minulé cestě nebyl GG skoro vidět.


Kostel v Heiligenblutu, na pozadí Großglockner.

Na křižovatce zatáčka a už na mě juká cedule 12% stoupání, které mě následujících zhruba 18 km čeká. Nejbližší obec je Fusch a. d. Großglocknerstraße.


Zde začíná vysokohorská silnice.

Řadím nejlehčí převod a sunu se nahoru. Asi po kilometru je po pravé straně parkoviště, kde nabírám z kohoutku pitnou vodu. Cestou proti mě sjíždějí dva silničáři, jinak na kolech nikdo. Jako by lidi s koncem léta zavřeli kola do garáží a skončili do dalšího léta s ježděním. Jedu stejným tempem a přestávku dávám na odpočívadle kousek před mýtnicí asi v 1700 m n.m. Je odtud super výhled na Großglockner.


Zvětšený Großglockner v celé kráse.
To je shoda, co?

Za mýtnicí silnice trošku klesne až ke křižovatce. Vlevo se jede na vyhlídku k ledovci Pasterze, vpravo na Hochtor. Je odpoledne a zase tolik času zajíždět k ledovci nemám, navíc 700 m nahoru. Jedu tedy doprava. Okolo leží čersvý sníh. Vždy ujedu 500 m, potom se vydýchám a zase. S výškou pauzy přibývají. Ale to už vidím na tunel.


Už je vidět tunel.

Posledních pár stovek metrů a už není kam stoupat. Fotím vše okolo, a odchytnu jednoho Angličana, aby mě vyfotil.


Tak tohle už mám za sebou.


Horal Fanda na Hochtoru 2504 m n.m.
Vrcholová cedule.

Říkám si, že se nemá cenu strojit, když sjedu na druhé straně jen 300 výškových metrů a budu zase 230 m stoupat. Projíždím tunelem a na druhé straně je ....... úplně bílo. Zrovna dojíždějí čtyři kluci, Němci, první opravdoví cykloturisté za celou cestu. Myšlenka, že to sjedu nalehko mě rychle opouští, jak se ze mě vytrácí teplo. Zastavuji a oblékám dres, větrovku, a čepici. Tady je údolí ve stínu a je odhadem trochu nad nulou.


Krásně vykreslené hory.
Tunel z druhé strany.

Sjíždím k jezeru Fuscher Lacke a stoupám k sedlu Fuscher Törl.


Jedna z nejpovedenějších fotografií.

Vyjíždím ze stínu a hned je tepleji. Nahoře v sedle je ještě pár motorkářů a několik aut, celkem liduprázdno. Je po šesté a já ještě fotím okolní vrcholky.


Muška ukazuje směr na Hochtor.


Hohe Dock 3348 m n.m.
Zleva: Hohe Dock, Bratchenkopf,
Groß Wiesbachhorn, vzadu Klockerin.

Oblékám se pořádně do zimy a sjíždím dolů. Na tachometru mám pořád kolem 60 km/h, v zatáčkách si brzdy vždy máknou, jedno auto mě pouští, asi je zvědavý kolik z toho vytáhnu. U restaurace Piffkar v 1620 m n.m. jsem za necelých deset minut. Zde si naberu vodu a sjíždím až za mýtnici na místo Hölbach. Celé údolí je ve stínu a začíná být pěkná zima. Vařím si polívku na zahřátí a čaj a co nejrychleji zalézám do spacáku.

Pátek 26.9.: Hölbach - Liezen; ujeto 153,8 km, čas jízdy 8:20, prům. 18,4 km/h, max. rychl. 52,5 km/h.
V noci mrzlo, v lahvi byl škraloup ledu a na brýlích jinovatka. Ve spacáku bylo teplíčko, ani se mi z něj nectělo. Nic naplat. Vylézám, balím spacák a karimatku, žďárák dám jen pod gumicuk a jedu dolů. Všude se válí mlha a já za chvíli zastavuju, protože necítím prsty na nohou, jaká je kosa. Snídám až za Bruckem v jedné autobusové zastávce, kde rozmrzám. Jedu po hlavní silnici na Taxenbach a dále do Bischofshofenu a dále na Altenmarkt. Jedu po E651 na Radstadt, a jezdí kolem mě nechutně moc aut. Ale jsou dobré výhledy na Dachstein a Totes gebirge.


Hohe Dock 3348 m n.m.
Totes gebirge.

Cesta vede pořád po rovině, nepříjemný jsou jen ty auta. Za šera nasazuji blikačku a dopředu světlo. Občas na mě někdo houkne, projíždím i pár tunelů a to co nejrychleji, a až před osmou dojíždím do Liezenu. Město to je velké, spousta věcí na vidění, ale já musím najít nocleh. Jedu až na konec města až do první vesnice, kde se schovávám v autobusové zastávce. Zakoupené pivo se hodí k párečkům, kilometrů najeto dost, tak jsem spokojený. Jen jsem ještě nespal na 30 cm široké lavici, ale taky se to dá.

Sobota 27.9.: Liezen - Vyšší Brod; ujeto 178,3 km, čas jízdy 10:42, prům. 16,6 km/h, max. rychl. 61 km/h.
Ráno vyjedu ještě před půl osmou. Stoupám na poslední sedlo Pyhrnpaß 945 m n.m..


Pyhrnpaß 945 m n.m.

Následuje bezva sjezd až do městečka Spital am Pyhrn. Zde fotím pěkný zámek.


Zámek ve Spitalu.

Odtud ještě nějakou dobu sjíždím a pak už střídám sjezdy trošku s kopečky. Přede mnou se rozkládá malé, ale hezké pohoří Sengsengebirge.


Pohoří Sengsengebirge.

Pokračuji na Windischgarsten. Provoz je docela rozumný, žádná auta skoro nejezdí.


Jak se přes ty kopce propletu?
Ještě jednou pohoří Sengsengebirge.

Projíždím kolem řeky Steyr, kousek před Kirchdorfem stíhám nakoupit a dávám si svačinu. Tady opouštím poslední vyšší kopce.


Poslední hory.

Následuje cesta do Steyru a na Enns, což je nechutná část cesty. Tolik aut jsem neviděl ani na hlavním tahu na Liezen. Z Ennsu pokračuji na Pregarten a za ním se napojuji na silnici na Freistadt. Do Dolního Dvořiště přijíždím za tmy po osmé hodině. Nevím, kde spát, tak jedu do Vyššího Brodu, jestli po cestě neuvidím nějaký kemp. Od Vltavy se táhne pěkná zima. Tak dojedu až do Kempu pod hrází, kde nikdo není, jen pár lidí v chatkách. Správce nikde, tak se rozkládám pod střechou u bufetu.

Neděle 28.9.: Vyšší Brod - Smržov; ujeto 78,1 km, čas jízdy 4:43, prům. 16,5 km/h, max. rychl. 57 km/h.
Ráno se nasnídám a jedu přes Dolní Dvořiště do Českých Budějovic.


Opuštěný kemp.

V Budějovicích nacházím nádraží a přes Prahu se přesunuju vlakem do Hradce Králové. Zbytek cesty dojíždím kolmo.
KONEC
[ Na úvodní stránku ]   Horal Fanda - sepsáno 3.11. 2003