Zimní výstup na Sněžku + CB expedice

Na cestu do Jizerek mně nezbylo tolik času, tak jsem si řekl, že bych si mohl udělat alespoň zimní výstup na Sněžku a spojit to se CB expedicí.


V sobotu 2.2. po obědě jsem dal batoh s vybavením do auta, přidal k tomu sněžnice, anténu a 1,5m stožár na anténu a po půl třetí vyjel. Ještě jsem v Jaroměři koupil nějaké tatrankové zásoby a hnal to dále na Trutnov až do Horní Malé Úpy na parkoviště u Žacléřských boud. Než jsem všechno nacpal na batoh tak byly 4 hodiny odpoledne a já jsem vyšel. Asi po 15 minutách jsem došel k rozcestí, odkud jsem pokračoval směrem na Jelenku. Cesta vede za začátku lesem a sníh byl celkem tvrdý a udusaný. Cestou jsem potkal i pár šílenců co ten stoupák sjížděli na běžkách. Vždycky byli rádi, když se jim po nějakých 200m podařilo zastavit. Já jsem si zatím říkal, že sebou ty sněžnice táhnu asi zbytečně. Asi za hodinu jsem došel k Jelence, to už se začalo pomalu stmívat.


Cesta k Jelence.

Hned za Jelenkou byla postavená cedule STOP-led. Zkusil jsem ještě pokračovat v pohorkách, ale byl jsem rád, že jsem se udržel na nohou. Tak jsem si na rovném plácku nasadil sněžnice a už se šlo hned v pohodě(mám pod špičkou a patou hliníkové ozubení). Byla docela fuška vystoupat až na Svorovou horu (1410m n.m.), ale to už byla polovina cesty za mnou. Už začínala být docela tma, jen na obzoru byl oranžový pruh od zapadlého Slunce.


Den se loučí se Sněžkou.

Tady na hřebeni už fučel docela silný vítr. Sníh byl po slunečném dni někde mokrý, a na některých místech led, sem tam i vyfoukaná místa až na holou zem. Sněžnice dostávali teda zabrat, protože sundávat je před každým holým místem by mě pěkně zdržovalo. Na Sněžce svítila osvětlená polská bouda a směrem k jihu vysílač na Černé hoře. A to už jsem zase začal stoupat ze sedla mezi Svorovou h. a Sněžkou. Dvacetistupňovým firnem jsem vystoupal až na vrchol, kde byl skoro všechen sníh odfoukaný, sem tam jen vrstva ledu. Nejdříve jsem chtěl stan rozdělat za Českou boudou směrem k jihu, ale díky větru, který se trochu stočil, to nebylo možné. Tak jsem ho postavil z druhé strany směrem k Polské boudě, kde přece jen zatím tolik nefoukalo. Ukotvil jsem ho trubkami do sněhu a zasypal sněhem a pořádně udusal. Musím říct, že takovéhoto sněhu až ledu je dobrá polní vojenská lopatka(ne ta skládací-ta je dost těžká). Sice je trochu těžší než hliníková, ale můžeme s ní celkem odsekat i led (pokud nemáme cepín). Ještě zbývalo vztýčit anténu - 1,5m dlouhou laminátku, a zalézt do stanu. Stan jsem měl zvedlý jen za přední tyčku, ta u nohou padala, a stejně ten spodní konec nadouval vítr. Až asi do půlnoci jsem vysílal, nejdelší spojení až někam k Výškovu, tj. zhruba 200km. Pak jsem spal, sice jsem se do druhé hodiny chvílemi budil a držel stan, jak to s ním trhalo, ale pak jsem toho nechal, že buď vydrží, nebo ne. Ráno jsem se vzbudil v 8 hodin. Bylo pořád ještě dost větrno. Tak jsem se pomalu sbalil, udělal pár fot z vrcholu a začal sestupovat dolů.


Stan.


Východní konec Krkonoš.


Pohled na západní Krkonoše.


Pohled na Úpskou jámu a západní Krkonoše.


Sněžka za dne.

V pohodě jsem sestoupil dolů. Až k Jelence jsem potkal jen asi tři Poláky jdoucí na Sněžku a pak ještě dvě nějaké rodiny s dětmi, kteří zírali co to jde za naloženého blázna. Asi kolem 11h jsem byl u auta. Sněžnice až na několik škrábanců přestály celkem bez úhony.
P.S. Světlé skvrny na některých fotografiích mají na svědomí něčí neopatrné ruce ve fotolabu.



[ Na úvodní stránku ]   Horal Fanda - sepsáno 11.2. 2002