Polovina hřebenovky Malé Fatry

Na tuhle akci se mnou jel kolega z práce, Roman. Předtím nebyl dál než v Krkonoších, tak si chtěl vyzkoušet zimní podmínky i s noclehem na sněhu, když chce se mnou vyrazit v létě do Alp. Počasí nám ze začátku přálo, ale druhý den se zkazilo.

Romanovi jsem řekl, co si má sebou všechno vzít a co si musí sehnat. Ve čtvrtek 13.2. jsme měli sraz na nádraží v HK. Roman s většinou věcí popůjčovaných všude možně, a já se svým dvacetikilovým báglem. Ve 21:14 jsme přesně vyjeli z HK do Pardubic. Tam jsme jen přeskočili do Vihorlatu a procpali se do kupé. Cesta ubíhala v pohodě, jen bylo docela nechutně přetopeno. Ten pán co s námi seděl v kupé si v tom ještě liboval.

Do Žiliny jsme dorazili o půl čtvrté ráno. Nejdřív jsme si dali v bufetu kofolu, protože jsme byli úplně vysušený a pak jsme vyrazili podívat se do města. Byla docela zima, určitě kolem -15°C, možná míň. Za chvíli jsme dorazili na náměstí, kde jsem si vyfotil pěkně nasvícený kostel.


Kostel v Žilině na náměstí.

Když jsme se vrátili, tak už bylo 5 hodin. Tak jsme ujídali zásoby a v 6h se odebrali na autobus do Štefanové. Byl docela nacpaný, ale my jsme si sedli.

Ve Štefanové (625 m n.m.) byla snad ještě větší zima, docela mě zábly prsty na nohou. Proto jsme dlouho neotáleli a vydali se po zelené směr sedlo Medziholie. Roman, nenapravitelný kuřák, si ještě koupil cigarety a mohli jsme už nerušeně pokračovat dál. Trošku jsem uhnul ze zelený doprava, na vedlejší cestu, která se na ni ale později napojovala. Stopa byla prošlápnutá, tak jsme před půl desátou už byli v sedle (1185 m n.m.). Za chvíli po nás tam přišli postupně za sebou tři chlápkové. První nabídl doušek slivovice, a hned bylo tepleji :o)


Veĺký Rozsutec (1609,7 m n.m.) ze sedla.

Romanova "kouřová", vpravo vrch Boboty.


Ještě jednou Rozsutec z hřebene Stohu.

Po krátké pauze jsme se začali drápat na Stoh. Sníh byl nejdříve upěchovaný prašan, dál nad stromy se změnil na firn. Byly krásné výhledy na okolní hory.

Tatry jak na dlani.

A výhled na Nízké Tatry.

Na Stoh je docela pohodové stoupání. Cestou jsme se kochali výhledy, bylo teplo, prostě idyla. Na vrcholu jsme baštili různý dobroty a udělali nezbytné vrcholové foto.

Roman na Stohu (1608 m n.m.).

A já na Stohu.

Sestup do Stohového sedla byl docela zábavný, hlavně pro Romana, tomu v prašanu podjížděly sněžnice, tak si je nakonec sundal a šel bez nich. To já se pěkně řízeně klouzal, takže jsem byl o deset minut dole dřív. Zatím jsem se díval jak jsou pěkně zledovatělé jižní svahy, napadnout na to půl metru prašanu, tak jezdí laviny jedna za druhou.
Ze Stohového sedla jsme stoupali po hřebeni k Poludňovýmu Grúni. Ale na polovině cesty k němu jsme si dali půlhodinovou pauzu. A tak jsme pojídali zásoby, sledovali snowboardisty, jak sjíždí ze Stohu a já jsem vyfotil pár fotek na panorama.



Výhled od Stohu až po Chleb - velký náhled (114kB).

A pak jsme se sbalili a šli na Poludňový Grúň (1460 m n.m.), to už byl kousek skoro po rovině. Pak začalo stoupání, nejdříve hřeben Stěny, pak Hromové (1636 m n.m.). Občas jsem počkal na Romana a sledoval jak začíná přicházet fronta s nízkou oblačností. Něco kolem půl čtvrtý odpoledne jsme vyšli na Chleb (1645,6 m n.m.). Slunce se pomalu chýlilo k západu a začínal foukat studený vítr.


Veĺký Kriváň (1708,7 m n.m.) z Chlebu a zapadající Slunce v mracích.

Chvíli jsme na vrcholu seděli, ale ne moc dlouho, ještě jsme neměli vytypovaný místo pro stan. Já jsem šel rychleji a všiml jsem si kousek pod hřebenem dřevěné boudy. Tak jsem k ní sešel a obhlídl to. Roman došel asi za 10 minut, a už se mu dál nechtělo, tak jsme tam zůstali. Vnitřek boudy byl zavát sněhem, tak jsem vytvořil lopatou trochu rovinu pro stan a postavili jsme ho jen tak bez kotvení. Nacpali jsme se i s věcmi do stanu (kromě batohů a sněžnic) a já začal vařit. Roman mezitím ve spacáku usnul, tak jsem ho vzbudil na jídlo, potom za chvíli na čaj a pak už byl tvrdý úplně. V noci mohlo být pod -10 určitě, ale my jsme byli v závětří, tak bylo teplo. Ráno se jako obvykle nechtělo ze spacáku, takže jsem vařit začal až o půl devátý. No a zabalený z boudy jsme vylezli něco po desátý. Všude mlha, vítr, správný marast. Pokračovali jsme do Snilovského sedla a dál na rozcestí pod Kriváněm. Cestou jsme potkávali docela dost lidí, kteří přijeli lanovkou z Vrátné. Na rozcestí jsem řekl, že když už jsme tady, tak musíme vyjít na Veĺký Kriváň. No za chvilku jsme byli nahoře, zrovna si tam na vrcholu lebedil taky nějaký horal.

Roman na Veĺkém Kriváni (1708,7 m n.m.).

Já na Veĺkém Kriváni (1708,7 m n.m.).

Chvilku jsme pobyli na vrcholu a pak jsme sestoupili zpátky na rozcestí. A pokračovali dál po značení, kolem cedule "Laviny", ale my jsme mohli být klidní, sníh byl dost zpevněný. Pak jsme došli do sedla Bublen (1510 m n.m.). Zde jsme se poradili, jestli má cenu pokračovat dál. Romanovi se spíš nechtělo, já byl na vážkách, tak jsme nakonec začali sestupovat. Nejdříve po modré až do sedla za Kraviarskym. A odtud lesem plným prašanu na zmrzlé zemi, takže to pěkně klouzalo a váleli jsme se každou chvíli na zemi. Dolinou a částečným broděním potokem jsme došli na silnici a odtud asi 5 minut k chatě Vrátna. Autobus jel za 15 minut, tak jsme to měli pěkně načasované. Když jsme přijeli do Žiliny, tak jsme si šli koupit jízdenky, a zjistili, že máme tři hodiny času. Tak jsme si došli do hospůdky a pak pomalu zpátky na nádraží, kde jsme počkali na vlak. V něm jsme obsadili kupé, kde jsme byli sami, jedli jsme, já uvařil do termosky čaj a pak jsme zalehli. Nebýt asi 4x kontroly jízdenek, tak by jsme se docela i vyspali. Z Pardubic nás odvezla Romanova kamarádka, takže jsem už v neděli ve 4 hodiny ráno zalezl do postele.


[ Na úvodní stránku ]   Horal Fanda - sepsáno 27.2. 2003