Malá Fatra - boj s vichrem

Na tuto akci jsem vyrazil sám. Počasí sice neslibovalo oblohu bez mráčku, ale také nemělo pršet. Doufal jsem, že místy bude alespoň nějaký sníh, abych si mohl udělat záhrab a vyzkoušet žďárák, který jsem si pořídil. V pondělí jsem plánoval odjet ze Strečna domů.

V pátek 15.11. jsem jel rovnou z práce s MHD na nádraží (při nastupování jsem skoro vysklil řidičovi okno, naštěstí se to nepovedlo), a odjel do Pardubic. Tam jsem si zakoupil jízdenku do Žiliny. Laborec měl jako obvykle zpoždění asi 15 minut. Za Olomoucí jsme byli v kupé už jen 3, takže jsem si i zdříml. V Žilině jsem vystoupil a přesunul se na autobusák. Tam jsem něco přes hodinu čekal na autobus do Bieleho Potoka. V autobuse, když se rozednilo, tak jsem si všiml, že venku fouká docela pěkný vítr. V Bielem Potoku jsem vystoupil, kouknul na ukazatel a vyrazil do Dolních děr. Cestou jsem si pohvizdoval, přece jen je lepší, když o vás medvědi vědí dřív. A protože bylo docela teplo, tak jsem si říkal, že se jich budou po lese potulovat celý tlupy :o) Cestou pár lávek, jeden žebřík a za chvíli jsem byl v sedle Podžiar, odkud se mi otevřel pohled na V. a M. Rozsutec. Původně jsem chtěl jít z Podžiaru přes Horné diery do sedla Medzirozsutce.

Malý Rozsutec z Podžiaru.
Malý Rozsutec z Podžiaru.

Neodradila mě ani tak cedule "Horné diery uzavrené", ale spíš fakt, že tam byla při tomhle větru pěkná paseka. A protože tady foukalo už docela dost, tak jsem si řekl, že lézt na V. Rozsutec by asi nebylo ono a stejně bych ho musel obcházet. Tak jsem to vzal po žlutý do Štefanový a potom po zelený do sedla Medziholie.
Stoh ze Štefanové.
Stoh ze Štefanové.

Cesta vedla zpočátku lesem, takže celkem pohoda, jen občas jsem si musel podržet klobouk, aby mě neodlítl. Jak jsem vyšel z lesa na louku tak si se mnou začal vítr trochu pohrávat. V sedle jsem nabral vodu a hrabal se po červený na Stoh. Občas Nesouvislá vrstva sněhu, někde led, jinde bláto. To jsem byl ještě pořád relativně v závětří. Až když jsem se objevil ve vrcholový části, tak se vítr ukázal v plné síle. Byl jsem asi 4 metry od rozcestníku a zároveň vrcholové tabule (1607,4 m n.m.), a chtěl jsem k němu udělat ještě jeden krok, ale vítr mě nepustil ani na píď, a to jsem byl proti němu ještě zapřený o hole.
Výhled na hřeben-Poludňový Grúň, Chleb, V. Kriváň, atd.
Výhled na hřeben-Poludňový Grúň, Chleb, V. Kriváň, atd.

Tak jsem se stočil o 90° a rychle upaloval do Stohového sedla, abych byl v závětří. Když jsem byl u rozcestníku od žlutý, tak jsem zjistil, že mě nahoře vypadla lopata, a tak jsem se asi 100 výškových metrů vracel zpátky (zatracenej vítr).

A cesta ze Stohového sedla na Poludňový Grúň, to byla kapitola sama pro sebe. Vítr do mě fučel ze strany, že se nedalo vůbec normálně jít a 400 m před vrcholem, jsem traverzoval svah 10 m pod hřebenem a proplétal se kosodřevinou. Konečně jsem se dostal k řetězům a sestupoval dolů k lesu, kde už vítr takový nebyl. Klouzal jsem se listím po blátě pod lyžařským vlekem, a v budce vlekaře jsem se najedl a napil. Pak jsem došel k chatě na Grúni. Tam jsem si dal čaj a pivo, a přemýšlel, kde zabivakuju. Dopil jsem, a jelikož se šeřilo, tak jsem se šel po něčem poohlídnout. Po cestě jsem došel ke stanici lanovky, už jsem si říkal, že bych to mohl zkusit tam, ale plechová střecha pořád bouchala a byla velká šance, že mě během noci slítne na hlavu. Tak jsem to zase obrátil a ubytoval se na chatě na Grúni. Dal jsem si večeři, pár piv, dobrá parta se tam sešla, prostě pohoda. Spal jsem až do rána jak zabitej. V osm jsem se už ládoval snídaní a sledoval, jak venku fouká. Když jsem vyšel ven, tak jsem zjistil, že fouká naprosto stejně jako včera a vydal jsem se tedy po modré na Starý dvor. V lese jsem musel hodně míst obcházet, protože tam byly stromy zpřelámaný jak sirky.

Polom v lese.
Polom v lese.

Došel jsem k silnici a autobusový zastávce, nestačil jsem si ani odupat boty a už tu byl autobus. A jel jsem do Žiliny. Odtud mě jel v poledne vlak do Pardubic a doma jsem byl v šest večer.

Potom jsem se koukal na internet, jaká byla na Fatře rychlost věru a psali, že kolem 100 km/h, no docela slušný (v říjnu v Tatrách to byl jen slabý odvar). Jen škoda, že jsem nevyzkoušel žďárák a nový spacák. Tak příště.



[ Na úvodní stránku ]   Horal Fanda - sepsáno 11.12. 2002