Přechod Krkonoš

Na květen jsem měl naplánovanou hřebenovku po Malý Fatře, ale kamarád nejel a mě se samotnému nechtělo dělat potravu pro medvědy, tak jsem si říkal, kam bych vyrazil sólo. A už nějaký čas jsem si říkal, že bych na podzim mohl udělat přechod Krkonoš. Tak jsem ho udělal teď.

V sobotu 25.5. jsem v devět hodin ráno nasedl ve Smiřicích do vlaku směr Stará Paka. Tam jsem přestoupil na vlak do Martinic a v Martinicích na vlak do Rokytnice n. Jizerou. Tam jsem byl o půl dvanácté. Už ve vlaku jsem se rozhodl, že nepůjdu přímo do Harrachova, ale vezmu to přes rozhlednu Štěpánka na kopci Hvězda 959m n.m. Od nádraží jsem tedy po kilometru odbočil na silnici do Pasek n. Jiz., tam jsem se posilnil a po zelené vyrazil do kopců.


Paseky n. Jizerou a údolí Jizery.

Cesta byla asfaltová po celé zelené značce. Ještě by byla chyba, nezastavit se vedle muzea Zapadlých vlastenců(tam se můžete podívat taky) do barokního kostela sv. Václava, kde jsou krásné malby a sochy. Po zelené jsem tedy došel na rozcestí Na Perlíčku. Tam jsem pokračoval po žluté, už po polní, dále po štěrkové cestě. Asi 1,5km před Hvězdou dojdeme k Hutterovu kříži.

Hutterův kříž.

Po chvilce jsem už došel k restauraci na Hvězdě a kamennou cestou vystoupal až k Štěpánce.

Rozhledna Štěpánka - 958m n.m..


Vstupenka.

Z rozhledny ani moc velký výhled nebyl, protože bylo oblačno a hory byly v zákalu. Potom jsem tedy vyrazil směr Harrachov po zelené. Cesta vedla lesem, až u Harrachovského nádraží jsem přešel na červenou. To jsem pak šel asi 4km po asfaltu, už mě docela bolely nohy, tak jsem si na konci Harrachova dal jedno pivo a šel se podívat kolik stojí camp. Cena docela ušla, tak jsem postavil stan, uvařil večeři a kolem osmé zalehl.

Čertova hora 1021m n.m. a Mamutí můstek.

Druhý den bylo zataženo, ale ještě nepršelo. Tak jsem rychle zabalil stan, zaplatil za sebe a stan 95Kč, a vyrazil jsem po červené k Mumlavskému vodopádu. Ale pozor, mám mapu od Shocartu Krkonoše 1:50 000(vyd. 2000), a značení kolem Harrachova je už někde jiné. Zkrátka jsem si trochu zašel než jsem zjistil jak se věc má, a že k vodopádu nevede červená, ale žlutá. Cestou jsem potkával spoustu německých důchodců a taky drobně pršelo.


Mumlavský vodopád.

Kousek dál proti proudu jsou vymleté obří kotle zvané Čertova oka.

Čertova oka (Obří hrnec).

Cesta pak pořád lehce stoupá až k rozcestí U Garáží, kde se konečně cesta mění na pískovou a po žluté jsem šel na Voseckou boudu. Ta měla bohužel zavřeno až do konce května.

Vosecká bouda.

A za chvilku jsem byl už na hřebenu. Vlevo vrch Szrenica 1361m n.m. jehož vršek se schovával v mlze a kousek ode mě na východ Tvarožník 1322m n.m. Tady už jsem šel po cestě Česko-polského přátelství. Po dvou kilometrech jsem došel na rozcestí k prameni Labe. A to by bylo abych já, odkojený vodou z Labe nevykonal návštěvu u pramene. Sice to tam je pořád stejný, ale aspoň jsem si nabral vodu, s tou je to na hřebeni bída.


Betonová skruž u pramene Labe.

Znaky měst kudy Labe protýká.

Dále jsem pokračoval přes Violík až ke Sněžným jamám. Na člověka z nich dýchne chlad a pohled na kolmé skalní stěny budí v člověku respekt. Mimo jiné je na Sněžných jamách také polský TV vysílač.


Vysílač(chata Wawel).

Sněžné jámy.

Potom cesta vedla, poskládaná z velkých kamenů, kolem Vysokého Kola 1509m n.m. a Velkého Šišáku 1409m n.m.

Kamenná cesta.

A pak už do sedla nad Martinovkou. Tam jsem se na chvíli schoval do dřevěné budky, co tam je, a přemýšlel, jestli tady nezabivakuji. Ale vlhko zvítězilo a tak jsem se vydal ubytovat na Martinovku. Na chatě moc hostů nebylo, však taky byla neděle večer. Dal jsem si večeři a šel spát.

Druhý den ráno jsem se nasnídal, s potěšením zjistil, že mlha se rozpustila a je sice oblačno, ale oproti minulému dnu bezvadné podmínky.


Martinova bouda.


Pohled od Martinovky na Mužské kameny až po Luční horu.

Za pár minut jsem už byl zase na hřebeni a šel jsem kolem Mužských a Dívčích kamenů.


Mužské kameny od východu.

Dívčí kameny.

A pak to bylo zase z kopce, a potom zas malé stoupání k Špindlerovce. A všude hejno německých turistů.

Pohled k Malému Šišáku, foceno nad Petrovkou.

U Špindlerovky bylo několik tříd, asi na škole v přírodě, takže oproti včerejšku v Krkonoších přelidněno.

Foceno z úpatí Malého Šišáku - Labský důl, na okraji Velký Šišák.

Na úpatí Malého Šišáku jsem se posilnil a začal vystupovat nahoru. Z Polska se začala natahovat nějaká mlha, ale zatím mimo mě. Tady cesta vedla po polské straně, nejdříve kolem jezera Wielki Staw, a potom kolem o hodně hezčího Maly Staw, která vznikly z pozůstatků dávného ledovce.

Jezírko Maly Staw.

Potom už po dlážděné cestě až k polské chatě Slasky Dom a odtamtud kamenitým chodníkem na Sněžku.

Chodník na Sněžku.

Na Sněžce byla mlha, že nebylo pořádně vidět na 20 metrů a taky spousta lidí.

Mlha přede mnou, mlha za mnou.

No a pak sestup přes Svorovou horu 1410m n.m. k Jelence, a dále na Pomezní Boudy, kde jsem si ještě stačil dát čaj. V 17:30 mě jel autobus do Trutnova a odtamtud vlakem přes Jaroměř do Smiřic.
A suma sumárum:
Délka trasy - asi 56 km
Čistý čas chůze - pod 20 hodin
Převýšení - tak to jsem zase tak moc nepočítal, ale asi 2500m?
DOPORUČUJI


[ Na úvodní stránku ]   Horal Fanda - sepsáno 1.6. 2002