Jizerské hory 2004 - takový malý přechod

Už dlouho se mi doma povalovala mapa Jizerských hor, dalšího pro mě neprozkoumaného pohoří. Napsala mi Doris, že by se přidala také. Tak jsme vyrazili ve dvou.

Pátek 12.11.: Ráno o půl sedmé sedám na autobus a jedu do Liberce. Cestou se i pěkně prospím. V LIberci chvilku čekám na Doris, než přijede autobusem z Prahy a potom se přesunujeme do Albrechtic u Frýdlantu. Začíná tu zelená značka po které se vydáváme dále. Vstupujeme do lesa a jdeme po lesních cestách, okolo Kančího vrchu do sedla pod Špičákem. Odtud se rozhodneme jít po žluté, přímo přes vrchol Špičáku (724 m n.m.). Procházíme po naučné stezce Oldřichovské skály a háje.

Kousek před Špičákem.

Trocha geomorfologie.

Ze Špičáku moc velký rozhled není, protože je mlhavo. V dáli je vidět, že svítí Slunce, ale nad námi je zakaboněná obloha. Alespoň, že neprší.

Pohled ze Špičáku k jihu.

Barvy podzimu.

Skalní hřib.

Scházíme do sedla pod Oldřichovským Špičákem. Je tu šikovný přístřešek, ideální na bivak.

Les a prales.

Sedlo pod Oldřichovským Špičákem.

Pokračujeme přes Skalní hrad a Lysé skály až do Oldřichovského sedla.

Historie osídlení.

Jedna z dost povedených fotek.

Lysé skály.

Tady Doris před objektivem neutekla. :o)

Pěkně porostlé kameny.

Poté jdeme delší pasáž přes Poledník (864 m n.m.). Krajina a skalky jsou podobné, takže ani nefotím. Na rozcestí Bílé Kuchyně se rozhodujeme kudy dále. Někde u Štolpichu by nebylo jisté, zda bychom našli rozumné místo pro stan, tak jdeme po žluté, kolem zimního kiosku až pod Ptačí kupy. Tady se dáme vpravo a drápeme se po červené, už za šera, do kopce na Ptačí vrchy (1013 m n.m.). Pokračujeme dále na Holubník, ale cesta je čím dál hůř vidět, takže když vidím rozumné místo, stavíme stan. Kolem už je sníh, takže problém s vodou vůbec nemáme. Vařím jídlo a kolem osmé už chrníme.

Sobota 13.11.: Ač jsem měl budík na půl osmou, tak se mi ze spacáku vůbec nechce. O půl devátý začínám konečně rozpouštět sníh na čaj, sníme k snídani nějaké müüsli, sbalíme stan a po desáté odcházíme. V noci slušně sněžilo, cesta je tedy zasypaná sněhem, značky jsou vidět jenom sporadicky, tak vrchol Holubníku (1071 m n.m.) míjíme. Po chvíli motání raději vytahuji kompas a bereme to přímo na jih, protože tam vede nějaká cesta. Hlavně jsem si doma nechal návleky, takže mám v botech každou chvíli sníh. Doris je na tom podobně. Po cestě docházíme do sedla Holubníku. Tady se chvilku schováváme v přístřešku a posilňujeme se. Cestu přes Černou horu (1085 m n.m.) zamítáme, protože by to vypadalo na stejné brodění jako na Holubníku. Pokračujeme tedy k rozcestí na Žďárku a po Štolpišské silnici kolem rezervace na Čihadlech až na Kristiánovu cestu, kde se napojujeme na modrou.

Namrzlá louže.

Správná zimní atmosféra.

Mraky asi visí jen nad Jizerkami.

Po cestě se jde pohodlně, všude je takových deset čísel sněhu, ale do bot už to nepadá, takže pohoda. Je znát, že je sobota, takže potkáváme i pár lidí.

Zasněžený potok.

Po modré docházíme na Smědavu, kde se nachází i stejnojmenná chata a dáváme si tu něco na zahřátí. Jelikož se nám už moc nechce stavět stan, tak se ptáme na nocleh, ale bohužel až od prosince. No nic, půjdeme dále na Jizerku a tam uvidíme.

Dole se vlní Jizera.

Cestou potkáváme první běžkaže a potom už jdeme jenom sami. V dáli někde za Jizerkou někdo vypouští ohňostroj a my už za tmy docházíme k prvním chatám. V první chatě je obsazeno, tak jdeme dále. Chata Pyramida má volno, skoro nikdo tu není a vedou to tu takový pohodoví chlapíci. Pokoj za 200Kč i se snídaní je slušná cena, tak se ani nerozmýšlíme.

Neděle 14.11.: Ráno je snídaně v devět, takže se najíme a jdeme dále. Silnice je docela zledovatělá, takže se musí dávat bacha.

Chata Pyramida.

Osada Jizerka.

Po silnici jdeme až na rozcestí pod Bukovcem a dále po červené značce. Podle šumění se přibližujeme k Jizeře a podél ní jdeme až do Harrachova.

Jizera.

Lesní zátiší.

Přecházíme Jizeru a ještě stoupáme po lesní cestě do kopce než dojdeme k nádraží. Vlak jede až za dvacet minut, takže pohoda. Jak se vzdalujeme od hor, tak se mraky trhají a svítí Slunce. V Železném Brodě se rozloučíme, já jedu dále na Semily a Doris na Turnov.
Určitě se zase někdy do Jizerek podívám, ale spíše na kole.

[ Na úvodní stránku ]

Horal Fanda - sepsáno 28.11. 2004