Cyklocesta do Rakouska - Schneeberge a Raxalpe

Tak jsem chtěl vyrazit do Západních Tater, ale nikdo se nenašel, kdo by se přidal. Co tedy podniknout, když jsem měl 5 dní v kuse volno. Do Tater jsem to sám neriskoval, zvlášť když hlásili bouřky a za mokra by to tam mohlo byt o hubu. Napadlo mě tedy provětrat kolo na nějaké delší cestě. Směr byl jasný - Rakousko. A oblast? Abych to stihl, a viděl něco nového, tak nejvýchodnější část rakouských Alp - Schneeberge a Raxalpe.

Středa 5.6.02, čas jízdy 5:08, prům. rychl. 16,7 km/h, max. rychlost 46,5 km/h, ujeto 85,4 km
V úterý jsem ještě proběhl půlku Hradce, když jsem sháněl nosič na přední kolo, pak se ještě stavit v Hudy pro bivakovací pytel, pak euro, nějaké zásoby, a všechno to doma zabalit a dát na kolo. Ve středu ráno jsem v 7 hodin vyrazil z domova do HK na nádraží, kde jsem si zakoupil lístek pro sebe a kolo do Moravského Krumlova. Přepravoval jsem se zjednodušenou dopravou, tak jsem si kolo nakládal sám. V 8 hodin tedy vlak vyjel směrem na Choceň, tam jsem přestoupil na vlak do České Třebové. Tam jsem čekal něco přes hodinu na vlak do Brna. Cestovat vlakem cestu urychlí, ale je zábava seskakovat s naloženým kolem, někde z více než půlmetrové výšky, nastupování je už lepší. V Brně jsem se dozvěděl, že vlak má ve Střelicích výluku a pokračuje se autobusy. Ve Střelicích už čekaly dva autobusy, ale lidi se do nich natlačili jak sardinky, tak jsem radši vyrazil po vlastní ose. Ještě jsem se stavil ve stavebninách pro vázací drát, protože mě ten přední nosič sjížděl po vidlicích dolů. No a pak už jsem se motal po těch moravských vesničkách, až jsem v šest večer, s 80ti km v nohou dorazil, do Lechovic, kde jsem zjistil,že je turistická ubytovna. A protože to vypadalo na bouřku, tak jsem se tam ubytoval. Večer jsem zašel ještě s dvěma montéry do hospůdky na večeři a pak už spát.

Čtvrtek 6.6.02, čas jízdy 7:00, prům. rychl. 16,3 km/h, max. rychlost 45 km/h, ujeto 114,8 km
Druhý den bylo ráno ještě zataženo, ale kupodivu nepršelo, ani v noci. Ráno jsem si udělal ještě snídani a nějaké drobné úpravy na kole a vyrazil. Vzal jsem to přes Hodonice, říkal jsem si, že zajíždět přes Znojmo nebudu, ale po těch vesničkách jsem namotal stejně kilometrů, jako kdybych přes něj jel. V Hatích jsem jen chvíli čekal na přechodu, na rakouské straně mě bouchli razítko a už jsem jel po krásných rakouských silnicích, směrem na Hollabrunn.

Náměstí v Göllersdorfu.

Asi 10km za ním jsem odbočil směr Tulln. Když jsem vjížděl do městečka Neustift-Innermanzing tak mě chytnul do cela slušný slejvák a musel jsem se schovat v autobusové zastávce. Tam jsem asi hodinu čekal, pršet moc nepřestávalo, tak jsem si řekl, že se budu muset přesunout do nějaké další zastávky, kde nebudu tolik na očích. Tu jsem našel u kostela a to už řádila bouřka v plném proudu. Tak jsem si uvařil večeři a vlezl si do bivakovacího pytle, a ulehl na lavici. Moc jsem se v noci nevyspal, protože lavice byla přiražená u zdi a navíc její délka byla tak 1.5m.

Pátek 7.6.02, čas jízdy 8:34, prům. rychl. 14,7 km/h, max. rychlost 49 km/h, ujeto 126,7 km
Ráno jsem tedy už za šera byl na cestě. Cesta mě dále vedla na Hainfeld, Kleinzell, a cestou skoro pořád drobně pršelo.

Soutěska kousek před údolím Höllental.

Až u Schwarzau im Gebirge trošku přestalo, takže jsem mohl vyfotit pár snímků při průjezdu údolím Höllental. Tam to nemá chybu, kolmé skalní stěny se šplhají několik stovek metrů vysoko,prostě nádhera.

V Höllentalu.

Škoda jen, že za chvíli zase začalo pršet. A když jsem dojel do Hirschwangu tak pršelo, už dost silně. Tam jsem čekal v zastávce než se to nejhorší přežene. A potom jsem jel směrem na Prein. A pak už začala cesta stoupat do sedla Preiner Gscheid (1070m n.m.). Výhledy bohužel nebyly žádné, protože všechny vrcholky byly v mlze. Když jsem dojel do sedla, tak lilo zase jako z konve. Nahoře jsem si tedy zalezl pod turistický přístřešek, ale jen na chvíli, musel jsem ještě něco tenhle den najet. Při sjezdu dolů se mě voda dostala až na kůži, mokré jsem měl úplně všechno. Tak jsem se dole v Kapellen uplně celý převlékl do suchých věcí, a dal si horký multivitamín, protože to bylo zralý na pořádnou chřipku. No ale už jsem byl v nejjižnějším bodě mé cesty a od této chvíle jsem se zase přibližoval k hranicím. Naštěstí asi za hodinu přestalo pršet, jen mrholilo a tak jsem se vydal na cestu. Jel jsem směrem na Mariazell přes sedlo Lan Sattel. Ale ještě před ním, kousek před vesnicí Frein je tunel, ale cyklisti ho objíždí. A kolem té silnice se ze skal z několika vodopádů řítila voda do říčky Mürz, prostě krása. A pak už tedy stoupání na Lan Sattel (1006m n.m.). Kousek pod ním byla autobusová budka, i s dveřmi, tak jsem tam zalezl, začal se zabydlovat a až když jsem koukl na lavici, tak jsem zjistil, že celá bouda je prolezlá červotoči, tak jsem rychle vycouval a jel dál. Za chvíli byla dál další, úplně stejná budka, tak jsem ji šel nejdřív obhlídnout, ale ta už byla dobrá. Tak jsem rozvěsil mokré věci, uvařil si jídlo, a usnul jsem.

Sobota 8.6.02, čas jízdy 9:35, prům. rychl. 17,0 km/h, max. rychlost 61 km/h, ujeto 163,3 km
Ráno jsem už v 7 snídal a potom balil. Bylo vidět, že mraky se už trhají a když jsem dojel do Mariazell, tak už vykukovalo sluníčko.

Panorama z Mariazell na Ötscher v mracích.

Tam jsem jen nakoupil, jinak je tam moc pěkný kostel, který byl ale zrovna obložen lešením, tak jsem ho ani nefotil. Po pár kilometrech za vesnicí Wienerbruck odbočuje vlevo silnice na Scheibbs, a stoupá pár kilometrů až do výšky 1112m n.m. Asi v 1000m n.m. je místo Ötscherblick, odkud byl bezvadný výhled na Gross Ötscher.

Ötscher od východu.

Kousek před vrcholem stoupání jel proti mě rakouský autobusák, a ukázal mě zdvižený palec, jako že jsem jednička, to mě hned vlilo do žil novou sílu.

Závěr stoupání (1110m n.m.).

A pak začal asi 20ti km sjezd až k Scheibbsu. Tam jsem se ještě zásobil a nasvačil a pokračoval na Ybbs a. d. Donau. Vyfotil jsem Dunaj a jel dál, čas mě tlačil.

Dunaj.

To jsem si ještě den předtím říkal, že za Dunají to bude v pohodě. Přejel jsem Dunaj a hned za odbočkou na Zwettl na mě vybafla cedule 10% stoupání. A stoupal jsem asi 10 km,takže moje časové plány vzaly za své. Až za šera jsem dojel do Zwettlu a skončil jsem v jedné vesnici asi 40 km před hranicemi.

Západ Slunce.

Usadil jsem se v autobusové zastávce uprostřed náměstíčka, hned vedle kostela a uvařil si večeři a zalehl do pytle.

Neděle 9.6.02, čas jízdy 10:16, prům. rychl. 18,1 km/h, max. rychlost 54 km/h, ujeto 185,9 km
Asi o třetí hodině ráno mě vzbudil chlad, tak jsem si vytáhl ještě spacák. O půl šestý mě vzbudil budík na mobilu, ale já ho zamáčkl a probral jsem se až o půl sedmý. Ani jsem nesnídal a rychle jsem uháněl k hranicím. Kolem mě už jezdili lidé v autech na nedělní mši. Asi o půl desátý jsem byl na hranicích. Kousek za nimi stál policista a tak jsem se ho zeptal, kudy nejlíp na Dačice. Tak mě řekl, že přes Slavonice, a do nich to mám 22km, a do Dačic dalších 12. Tak jsem přes ty kopečky uháněl co se dalo, ale když jsem přijížděl do Slavonic, tak vláček, kterým jsem chtěl jet právě odjížděl. Tak jsem jel dál do Telče, kde jsem vyfotil náměstí a uháněl dál do Jihlavy.

Náměstí v Telči.

Vysočina mě teda dala pořádně do těla. Do Jihlavy k nádraží jsem dojel čtvrt hodiny před odjezdem vlaku a naložil se i s kolem až dozadu. Pak jsem už přestoupil jen v Havlíčkově Brodě, a z Rosic u Pardubic, jsem to vzal po vlastní ose přes Lázně Bohdaneč do Hradce Králové, přímo do práce na noční.

Statistika:
Celkem najeto: 676 km
Nejvyšší bod: 1112m n.m.
Spotřeba peněz:
Vlaky: 264Kč
Ubytovna: 136Kč
Jídlo v Rakousku: 22 euro(to jsem kupoval ještě něco domů)
Jídlo na cestu: max. 300Kč