Alpy 2000

aneb z Pardubic až po slavnou Grossglockner Hochalpenstrasse

Jak už jsem měl zde napsáno, tak nápad vydat se do Alp u mě vzal za své asi kolem měsíce března. Původně jsem ho plánoval hned na začátek července, ale z nedostatku lidiček se datum odjezdu posunulo až na 25. červenec. Takže jsme vyrazili jenom dva já a Tomáš. Start jsme si dali 25.7. 2000 v 7:30 v Pardubicích před hl. nádražím. Předtím ovšem probíhala asi měsíc e-mailová debata o této cestě. Takže nyní stručný deník z cesty (pro mě možná moc stručný, protože poznámek jsem si moc nenadělal tak spíše jen z toho co si ještě pamatuju :-)).


Úterý 25.7. 2000 - Pardubice -> Sobětín; ujeto 158 km.
Poprvé jsme se vlastně s Tomášem uviděli to ráno před pardubickým nádražím.

Tomáš trochu mázlý vlevo, já vpravo.

Po srovnání zavazadel a startovním fotu, jsme se rozjeli směr Přelouč. Ze začátku jsme byli odpočatí, takže cesta ubíhala celkem rychle. V Přelouči jsme si dali čtvrthodinkovou pauzu trochu jsem přerovnal spacák s karimatkou a vyrazili jsme dál, směr Kutná Hora. Tam jsme dorazili okolo 12. hodiny. Mezitím jsme měli po cestě ještě asi 2 kratší pauzy. Spíše jsme co nejvíce jeli, aby jsme urazili co největší vzdálenost. V půl sedmé večer jsme dojeli do Tábora, kde jsme udělali zásoby na večer, hlavně vodu, apod. Zajeli na náměstí, kde jsme se nechali vyfotografovat pod Žižkou

Tomáš vlevo, já vpravo, Žižka nahoře.:-)

a mazali jsme směr České Budějovice. V půl deváté večer nacházíme pěkné místo pro stan kousek za obcí Sobětín asi 18 km za Táborem. Svaly po dnešku jsou trochu cítit(hlavně mě :-)), a tak uvaříme večeři, postavíme stan a spíme.

Středa 26.7. 2000 - Sobětín -> Rožmberk; ujeto 100 km(orientačně).
Vstáváme před sedmou hodinou, balíme stan, rychle se nasnídáme a vyrážíme. Bohužel obloha je zatažená a za chvíli se spouští déšť. Schováme se pod benzínkou, Tomáš jde koupit horkou čokoládu, a jelikož pořád prší a čas nás tlačí, bereme pláštěnky a vyrážíme směr ČB. Celou cestu nás provází dost vytrvalý déšť, takže se po cestě 2x schováváme, podruhé už kousek od ČB. Tam potkáváme také jednoho cyklistu, který je tam také schovaný. Této pauzy využíváme k výměně mokrých věcí a vaření polívek. asi po dvou hodinách se déšť trochu zklidní, tak nasazujeme pláštěnky, igelit. pytlíky na nohy(malý trik) a vyjíždíme, chvíli sice zpátečním směrem, ale to po pěti minutách napravujeme. V ČB skoro přestává pršet, ale stejně se shodujeme, že dnes už na hranice stejně nedorazíme. A tak si Tomáš, když jsme chvíli zmateně hledali pojišťovnu, prodlužuje o dva dny pojištění, nakoupíme vody, ještě foto na náměstí a jedem.

Kašna na náměstí v Českých Budějovicích.

Odbočujeme směr Český Krumlov, předjíždíme dost cyklistů, a dorážíme do Krumlova, kde jakožto v posledním větším městě, uděláme nákupy, mezitím zase začne pršet, a tak radši jedem dál. Po pár kilometrech začínáme projíždět silnicí kolem Vltavy(to už zase neprší) a dojíždíme k jedné loučce, asi 0,5 km za hradem Rožmberk.

Hrad Rožmberk.

Uvaříme večeři,postavíme stan, zkoušíme udělat pořádný oheň na usušení prádla, ale vše je zvlhlé, tak jen ohříváme konzervy, a jdeme spát. V noci trochu prší.

Čtvrtek 27.7. 2000 - Rožmberk -> most za Ebensee; ujeto 139 km
Vstáváme celkem do pěkného dne, balíme a vyrážíme. Cesta vede zpočátku ještě kolem Vltavy, ale za chvíli se od ní odpojujeme a začíná stoupání ke Studánkám. V této vesnici Tomáš ještě nakupuje v místním marketu. Všude to tady vypadá napůl jako v Německu, německé nápisy na obchodech, naladěná německá rádia, apod. Opouštíme Studánky a projíždíme okolo vietnamského tržiště se spoustou trpaslíků a jiných lákadel pro zahraniční turisty. Po stoupání dojedeme k našemu přechodu. Tomáš vymění ještě nějaké koruny za šilinky, zavoláme domů(ještě máme signál Paegase) a zamíříme k celnici. Bez problémů dostáváme razítko a dalším stoupáním dojíždíme k rakouské straně. Tam se s námi také nezdržujou, dostaneme razítko a jedem. Cesta vede ještě pořád přes rakouskou část Šumavy, kopečky nahoru a dolů. Rozhodujeme se pro přímou trasu Linz-Wels-Gmunden. Asi 40 km před Linzem začíná bezvadný sjezd, asi za hodinu máme těch 40km sjeto. Dole uvaříme polívky, opláchneme se v potoce a vjíždíme do Linze. Ten je pěkně velký, nalézáme náměstí, kde fotím kašnu, radnici a kostel.

Náměstí v Linzi se slunečním sloupem.

Nalézáme silnici, vedoucí na Wels, nejdříve nevíme, jestli po ní můžeme jet, ale v Rakousku mají skvělý systém cyklostezek, a tak jedeme po stezce až do Welsu. Tam se nezdržujeme a jedeme směr Gmunden. Tam dojíždíme kolem sedmé hodiny večerní. U jednoho kiosku se ptáme na cestu a sjíždíme dolů k jezeru Traunsee.

Jezero Traunsee, na pozadí hora Traunstein, 1691 
m (fotogr. za šera)

Zajedeme na jedno molo a říkáme si, že by jsme se mohli trochu umýt. Tak Tomáš se rozhodne skočit zeptat zda ta voda je dobrá na koupání. Poté co dostane od jedné paní odpověď "Ja, sehr gut.", shodíme svršky a zkusíme to. Tomáš, který tam vleze první, zjišťuje, že ta voda zas tak "sehr gut" není - teplota okolo 10°C. Nicméně se tedy umyjeme, jak to podmínky dovolují. Najíme se nasadíme světla a vyjíždíme na silnici. Asi po 1 km vedle nás přibrzďují policisté a upozorňují nás ať si vjedeme na cyklostezku. Oddechneme si, že nechtěli nic jiného. Projíždíme kolem jezera Traunsee pár tunely a nacházíme místo před jedním průjezdem kousek za vesničkou Ebensee. Rozhodujeme se pro širák a tak jen rozložíme igelity, karimatky zalezeme do spacáků a spíme. Ani ne za půl hodiny mě Tomáš probouzí, protože prší, a tak se přesouváme pod průjezd. Prší celou noc.

Pátek 28.7. 2000 - most za Ebensee -> aut. zast. u Eschenau; ujeto 122 km
Ráno se probudíme, sbalíme se ohřejeme snídani. Bohužel stále prší a tak nám nezbývá než nasadit pláštěnky, nasadit igelit. pytlíky na boty a šlapat dále. Kolem nás by měly být vidět hory vysoké kolem 1600 až 1800 m.n.m, ale vše je beznadějně v mracích a stále lije. Občas děláme zastávky v autobusových budkách, ale převážně jedem. Dojedeme do Bad Ischlu, dále na Bad Goisern, a Gosau. Někde v té oblasti zastavujeme u zastávky, kde jsou schovaný dva kluci z Brna jedoucí zrovna taky z Grossglockneru. Ptáme se jich na cestu a dozvídáme se, že teď už to budeme mít skoro pořád do kopce. Není se co divit projíždíme okrajem pohoří Dachstein s výhledem na dvoutisícové kopce. Začínají takové značky jako 13% stoupání, 3 km, a podobné. To už bylo na mě někde moc a tak jsem dal někdy přednost tlačení. Kolem třetí hodiny odpoledne dorážíme konečně do vesničky St. Martin am Tennengebirge.

Kostel v st. Martinu, už za Dachsteinem.

Nakoupíme zásoby, vyfotím zdejší kostelík, zavoláme domů a sjíždíme směr Bischofshofen. Tam se ptáme na cestu směr Bruck, po cyklostezce, většinou vedle řeky Traun, dojíždíme až kus za městečko St. Johann. Nacházíme zastávku u odbočky na Eschenau, rozložíme se na zemi a za deště usínáme.

Sobota 29.7. 2000 - aut. zast. u Eschenau -> Fuscherlacke 2262 m.n.m.; ujeto 71 km
Okolo sedmé hodiny vyrážíme směr Taxenbach-Bruck, pořád po štěrkové nebo asfaltové cyklostezce. Do Brucku dorážíme kolem 12. hodiny.

Kostelík v Brucku.

To je doba kdy se zavírají obchody a až do pondělí je konec. Na konci města nacházíme nám známý market BILLA, kde mají v sobotu až do 17 hodin! Já chvíli opravuji přední defekt u kola. A vyrážíme směr Fusch a. d. Glocknerstrasse. Zde už pomalu začíná Hochalpenstrasse. Kousek za vesnicí ještě pojíme, a začínáme se dávat do boje s kopcem. Až k mýtnici Ferleiten to celkem jde.

Mýtnice Ferleiten focená shora.

Fotíme vodopády a Gross Wiesbachhorn. Ten je ale v mracích.

Potoky padající ze strání, mezitím se převaluje 
mlha.

Je krásný výhled na okolní vrcholy, sice mezitím sem tam mraky, ale paráda.

Pohled na zaledněné vrcholy.

Po dalších dvou kilometrech, se svou zátěží asi 25kg, začínám pomalu odpadávat. Tak se rozhodneme, že do dalšího večera se rozdělíme. Tomáš tedy nasazuje tempo a za chvíli se mi ztrácí. Já pokračuji převážně pěšky nahoru. Cestou je cítit pálící se brzdové obložení z protijedoucích aut. Asi za půl hodiny dojdu k restauraci Piffkar 1620 m.n.m., kde chvíli odpočívám a jdu zase vzhůru. Zde jsou už v každé druhé zatáčce cedule s nadmořskou výškou, která je pokaždé tak o 50-100 m větší, a vzdáleností ke konci cesty, ta už tak rychle neubývá. Kolem 18. hodiny jsem ve výšce kolem 1800 m.n.m. Počasí se začíná rapidně horšit a jelikož jsem se dostal do mraků, tak jsem nacucanej vodou jako houba. Začínám se pomalu shánět po nějaké horské chatě. Bohužel na této straně jich ještě moc není, dostávám se až k restauraci Fuschertorlhaus 2445 m.n.m., ale ta už je zavřená.

Parkoviště Fuschertorl 2428 m.

Kousek dál jsem se ptal u jedné chaty, kde mi její správce řekl, že za 2 kilometry je chata. Po nějaké době jsem se tam dostal, ale paní správcová mně řekla, že místo nemá. Musel jsem tedy sjet k místu Fuscherlacke, kde je chata Touristenhaus Fuscherlacke, ale zrovna byla prázdná, a na dveřích bylo napsáno jen tel. číslo kde je správce k zastižení. Přes silnici bylo jezírko, v kterém se držela voda z ledovců a u ní malá chatka se zastřešenou verandou. Tam jsem tedy rozdělal karimatku, spacák, rychle jsem si vzal suché věci, zalehnul a vařil vodu na čaj. Celkem jsem se zahřál, tak poté co jsem něco pojedl, a vypil, Jsem zatáhl spacák až na malý otvůrek a spal. Asi v deset hodin jsem viděl v protější chatě rozsvícená okna, ale vylézat se mě už nechtělo, ve spacáku bylo teplo, tak jsem znovu zalehl.

Neděle 30.7. 2000 - Fuscherlacke 2262 m.n.m. -> 2 km N od Kaprunu; ujeto 35 km
Původně jsem chtěl tento den pokračovat na Hochtor a na vyhlídku Franz-Josefs-Hohe. Ale teplota okolo 0°C, mlha a vítr mě odradily. Dělám tedy ještě teplý čaj, sbalím se a sjíždím dolů. Předtím jsem ještě se ztuhlými prsty nasadil nové přední brzdové špalíky. Nejdříve jsem se musel dostat asi o 200 m výš a pak už začal sjezd dolů, jel jsem skoro pořád se zatnutými brzdami, které jsem povoloval opravdu jen na chvíli.

Brzdy v pořádku?

Od 2000 m.n.m. už začínají kleče a stromy, což je hned znát trochu na teplotě. Sjíždím až k Piffkaru, kde nakupuji pohlednice, a dávám si "Kaffe mit Apfel Strudel".

Restaurace Piffkar 1620 m.

Poté sjedu do Brucku.
Cedule od Hochalpenstrasse.

Tam se suším, projedu si Bruck a čekám do sedmi hodin na Tomáše, který se dostal až do Heiligenblutu. Jelikož se chceme podívat příští den do Kaprunu, tak se vydáváme tím směrem a nacházíme dobré místo pro stan na kraji cesty č. 14 a 13A k Pureindl.

Pondělí 31.7. 2000 - 2 km N od Kaprunu -> 5 km před Weissbachem; ujeto 60 km
Dnes děláme takový odpočinkový den, sušíme věci, stan, apod. Kolem jedenácté se sbalíme a vyrážíme směr Kaprun. Tam nakoupíme, zajedeme do cykloprodejny, kde poprosíme o olej na řetěz, načež nám ho prodavač namaže, ptá se kdy jsme byli na Grossglockneru a o placení nechce ani slyšet. Chvíli ještě svačíme na lavičce, fotografuji hrad v Kaprunu.

Hrad v Kaprunu.

Z Kaprunu se vydáváme kolem elektrárny směr Kesselfall Alpenhaus. Obdivujeme zubačkový výtah a lanovku, která s lanovkou nemá už skoro nic společného, podle toho jaký je to sklon. Po cyklostezkách, kdy jsem dal favoritkovi s 20 kg mé bagáže pěkně zabrat se dostáváme k cíli. Na konci silnice je několikapatrové parkoviště a konec cesty, vodopády tedy nic, moc. Ale třeba jsme neviděli vše.

Parkoviště na Kesselfall.

Odsuď začíná nákladní výtah k jezerům Stausee Wasserfallboden a Mosserboden. Sjedeme tedy po silnici zpátky do Kaprunu a nabíráme směr Zell am See. Jaksi jsme minuli střed městečka. Tak povečeříme v parku s bezvadným výhledem na jezero a hory.

Jezero Zeller See, na pozadí poslední vrcholky Vysokých 
Taur.

Loučíme se s Vysokými Taurami, a na severu se začínají objevovat nejvyšší vrcholy Kamenných hor (Steinberge).

Kostelík, na pozadí Leoganger Steinberge.

Ještě se zeptáme v místním kempu na cenu, ale přes 100 šilinků, sumu už si přesně nepamatuju, nás odrazuje. Jedeme po krásných asfaltovaných cyklostezkách směr Maishofen, Harham, Saalfelden. Asi 5 km před vesničkou Weissbach pod stříškou zubačkové lanovky, u přečerpávací elektrárny zabivakujeme vedle cyklostezky.

Úterý 1.8. 2000 - 5 km před Weissbachem -> Eugendorf; ujeto 112 km
Ráno vstaneme před sedmou hodinou sbalíme a jedeme dále. Po půl hodině dojíždíme k odpočívadlu s lavicemi, kde se pořádně nasnídáme. Na západ se rozprostírají Steinberge a na východ národní park Berchtesgaden.

Loferer Steinberge.

Umýváme se v jedné říčce. Jedeme dále až do vesničky Unken, kde ještě na rakouské straně nakoupíme a dostáváme se cyklostezkami do Německa. Rozhodujeme se, že by jsme se mohli podívat na Hitlerovo sídlo na hoře Kehlstein. Cestou se vykoupeme v jezeře Konigssee, jehož největší hloubka je 169 m.

Jezero Konigsee, na pozadí vrcholy přes 2500 m vysoké.

Podle toho také vypadala teplota vody. Po ledovém osvěžení jsme vyrazili do města Berchtesgaden. Tam se šel Tomáš zeptat, kde najdeme Hitlerovo sídlo. Vydali jsme se zpočátku po mírně stoupající silnici až k první zatáčce, kde jsem zahlédl značku 24% stoupání. Dofuněl jsem k první zastávce a dohodl se s Tomášem ať nechá všechnu přebytečnou zátěž na lavičce a vyjede to nahoru sám. Já jsem mezitím něco pojedl. Tomáš se vrátil, zjistil, že brána už byla zavřená, takže cesta nahoru byla zbytečná. Tak jsem alespoň teleobjektivem vyfotil strážní věž.

Strážní věž na hoře Kehlstein 1874 m.

Poté jsme to vzali po silnici směr Salzburg. Tam jsme dojeli už za šera. Podle mapy z informací, jsme se podívali do centra, na fontánu, kostel, sochu Mozarta, apod.

Fontána, na pozadí hrad Salzburk.    Katedrála.

Socha Mozarta.

Po silnici jsme opustili Salzburg a končíme v autobusové zastávce ve vesnici Eugendorf. Moc toho nenaspíme, tak já se spíš posilňuju rozinkami a upadám do lehkého spánku.

Středa 2.8. 2000 - Eugendorf -> asi 10 km od vesnice Neufelden; ujeto 164 km
Ráno vyrážíme ještě před východem Slunce, jedeme směr Strasswalchen, a dále do Riedu. Cestou projíždíme různé celkem obyčejné vesničky. Chceme se dostat směrem na Scharding, do německého Passau a překročit hranice ve Strážném. Když zastavíme na okraji Riedu a pohlédneme do mapy, tak se u nás hned zastaví chlápek, a ptá se kam potřebujeme. Když řekneme, že do Schardingu, sedne na kolo a maže to s námi skoro přes celé město, kde nám ukáže výpadovku, zamává nám a je pryč. To byla rychlost. Tak usedáme, posvačíme a přemýšlíme nad mapou, protože přes to Německo by to byla docela zajížďka. Rozhodujeme se tedy pro směr Grieskirchen. Jedeme po hlavní silnici směrem na Wels. S větrem v zádech máme rychlost pořád mezi 25-30 km/h. V Grieskirchenu nakoupíme, trochu se posilníme, umyjeme na záchodcích a jedeme přes Bad Schallerbach směr Eferding. Asi 10 km před Eferdingem se dostane na cestu traktor s návěsem a vlekem, který ač má napsáno max. rychlost 10 km/h tak to uhání pořád 30 km/h. Docela pěkně nám za ním cesta ubíhá. Z Eferdingu dojíždíme k Dunaji po jejímž břehu, po kterém vede Dunajská cyklostezka, dojíždíme až na most u města Aschach a. d. Donau. Poté už nemám takový přehled v té motanici vesniček, většinou nechávám navádění Tomášovi. Asi okolo půl jedenácté večer nacházíme docela fajnovou čekárnu s dlouhou lavicí, kde se zabydlíme. Jsme kousek od vesnice Neufelden.

Čtvrtek 3.8. 2000 - asi 10 km od vesnice Neufelden -> Třeboň; ujeto 109 km
Vstaneme před sedmou hodinou, trochu se najíme, a přes kopečky rakouské části Šumavy, se konečně došplháme do vesničky Guglwald. Něco nakoupíme a dorážíme k celnímu přechodu Guglwald-Přední Výtoň. Řekneme si o razítka a už sjíždíme k přehradě Lipno.

Přehradní nádrž Lipno na Šumavě.

Po stezce a poté po silnici do vesnice Frymburk, kde si dáme polévku na zahřátí. Cesta dále vede přes Český Krumlov a poté přes vesnice do Třeboně. Tam se já setkávám s tátou, který mně vyrazil naproti. Tomáš si tedy nakoupí ještě něco k jídlu, a v Paegasu si vezme mapu republiky. Rozloučíme se a tím naše společné putování končí. Tomáš ten den najel ještě dalších 90 km a v pátek dorazil po 232 km domů do Olomouce. Tomu se říká - klobouk dolů.

Shrnutí: Akce proběhla suprově, i když počasí by nám mohlo více přát.
Takže Alpy, za rok se na kole zase uvidíme.


PS. Takhle nějak vypadalo kolo s protidešťovou úpravou.

Protidešťová úprava.



[ Na úvodní stránku ]   Horal Fanda - sepsáno 1.10. 2000